Srdce Erinelu

Jeden z nejpodivnějších nárůdků světa, žijící nejspíš někde na Pangoru.

Drahý příteli,

posílám přání všeho nejlepšího k tvým narozeninám a modlím se za tvé zdraví a štěstí ve všem, co podnikáš. Nechť ti Telaf požehná! Mám se dobře, i když mohlo by být lépe. Od mého posledního dopisu se událo mnohé, a ne vše bylo dobré. Ale o tom psát nechci. Místo toho posílám zážitky z pobytu u jednoho podivuhodného nárůdku. Představ si můj úžas – jde o větev národa hobitů! Sami sebe nazývají “mong” či snad “muong” nebo “maong” – já budu používat první jméno. Má povědomost o hobitech je nevelká, proto prosím o shovívavost a opravu zjevných blábolů. Fyzicky se od našich hobitů snad neliší: pomenší jakoby dětská postavička, ochlupená chodidla, kulatá tvář, světlá pleť, hnědé oči, převážně rovné a jen někdy kudrnatějící vlasy. Oblékají se stejně jako další národy v oblasti (popis máš v mém předcházejícím dopise), jediným charakteristickým kusem oděvu je široký ozdobný pás s korálky, mušličkami, kovovými nitěmi a vložkami, z nějž lze vyčíst postavení ženy a její významné činy. Šperky nejsou ničím pozoruhodné – na rozdíl od malování a tetování těla. Malují se muži i ženy (především na obličeji), tetují jen ženy (nejen na obličeji). Mongyně se také chlubí svými válečnými a loveckými zraněními, a přinejmenším při některých okamžicích se rituálně zdobí jizvami (tuším, že se tomu říká skarifikace) – mají pořezaná ramena.

Jistě se divíš, že mluvím o ženách jako těch důležitějších. Ono to je dáno tím, že ve společnosti ženy JSOU důležitější. Ano, mongové žijí v matriarchátu. Ale jakém! Nejde jen o odvozování původu přes matku a babičku nebo stěhování se manžela k rodině manželky, jak bývá obvyklé. Ženy zde mají moc faktickou a muži jsou ve zcela podřízeném postavení – jsou tišší, plaší, nevýbojní (submisivní ?) a zdálo se mi, že nedosahují rozumové kvality žen. Naopak ženy mají veškeré charakteristiky u nás uváděné jako “mužské”: jsou sebevědomé, dominantní, hlučné a drží ve svých rukách veškerou moc. Pokud ti to lépe pomůže, představ si některého z těch tvorů, kde je samička větší a agresivnější než sameček. Upozorňuji, že si nevzpomínám na žádnou jinou podobnou lidskou společnost, kterou by šlo použít. Ženy zde mají politickou i náboženskou moc, bojují, loví a vykonávají i veškerá řemesla, kterým by bylo možné přisoudit jakoukoli prestiž (tkaní, zpracování kovů, obdělávání půdy). Naopak muži se zde starají o domácnost a vykonávají pro nás typicky “ženské” práce (výchova dětí, zahradničení, starání se o drobnou domácí zvířenu, výroba keramiky a nádob…). Kvete zde mnohomužství a počet manželů snad slouží i jako ukazatel míry moci. Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby zde jednoho muže sdílelo více žen nebo kdyby muži nebyli pracovně omezeni na rodinu své ženy. Přinejmenším děti vychovává celá vesnice, tj. všichni muži ve vesnici se věnují všem dětem stejně. Jediným, hmmm… mužem… majícím moc je medicinman. Medicinman dokonce musí být vždy muž, ale současně se musí oblékat a chovat jako žena. To znamená včetně toho, že se může “vdát” a mít několik manželů jako kterákoli jiná žena. Myslím, že sodomie je mezi muži mongů rozšířena obecněji než jen v tomto případě. U mongyní si tím jsem také jistý, ale je to jen mé přesvědčení bez důkazu (náznaky vyřčené mezi řečí nelze za důkaz považovat). Právní systém naopak je mnohem tvrdší k ženám. Například cizoložství je vždy proviněním ženy, která je také trestána. Její milenec trestu většinou ujde. Velice tvrdě jsou postihovány krvavé střety a vražda jiného monga je druhým nejtěžším zločinem.

Mongská vesnice je pozoruhodné místo. Tak především je vždy – alespoň co já vím – vybudována na vrcholu kopce nebo uměle navršeného pahorku. Navštívil jsem těch vesnic šest, všechny na umělém kopci, z nichž nejnižší byl vysoký šest metrů. Vrchol je vždy plochý. Vesnici místo plotu obkružuje funkční hradba, v jednom případě doplněná příkopem. Ve vesnici bývá průměrně 20 domů, rovněž postavených na vlastním kopečku, a uprostřed je volné travnaté prostranství sloužící jako shromaždiště dobytka. Obydlí se z větší části nachází pod zemí, kde snad jsou navzájem propojeny. Pod zemí se nachází také skoro všechny veřejné stavby, mezi které patří především mužský dům, ženský dům a sídlo “chýně”, náčelnice vesnice. Povrchová část obydlí se konstrukčně ani jinak neliší od staveb okolních národů. Mužský dům je “svaté” místo mužů, kde se odehrávají jejich neveřejné rituály, kterým nesmí přihlížet žádná žena (přihlíží “muž” medicinman). Ženský dům naopak slouží ženám a muži (opět vyjma medicinmana, který je “ženou”) se k němu nesmí ani přiblížit, natož do něj vstoupit. Přechovávají se zde posvátné flétny, kterých se muži nejen nesmí dotknout, ale dokonce je nesmí ani vidět nebo slyšet jejich zvuk. Používají se při nejdůležitějších obřadech a každá má svou vlastní osobní strážkyni, připravovanou na svůj úkol od útlého dětství. Pokud to správně chápu, flétny jsou stejně tak mužským jako ženským symbolem a jejich strážkyně se odsuzují k (ne)dobrovolnému věčnému panenství v tom smyslu, že nemohou mít děti ani kdyby chtěly a mohly. Ženský dům bývá (bez výjimek?) umístěný pod shromaždištěm dobytka. Na povrchu se nachází pouze společné shromaždiště, mající stejnou společenskou funkci jako u nás hospody a studny. Vesnice bývají politicky nezávislé a chýně bývá bez výjimky schopná válečnice – s každou, se kterou jsem se setkal, jsem také bojoval, stejně jako s mnohými obyčejnými mongyněmi.

Jak už jsem napsal, válka je výhradně ženskou doménou. Když se musí chopit zbraní muži, jde vždy o velice kritickou situaci, a pokud k ní došlo chybou žen, je to považováno za neobvykle silnou pohanu. Prak je zde považován za, eh, “mužskou” zbraň a mongyně se mu snaží vyhýbat (Výrok “Vezmi si prak!” je prý dosti silná urážka ženy). Samy používají oštěpy, kopí, palcáty a zejména kladiva. Kladivo je také symbolem moci a snad i posvátným předmětem. Válečné hry jsou oblíbené a mongyně jsou na svou dovednost velmi hrdé, ale přesto mají s okolím klidné vztahy, podpořené značnou dávkou lhostejnosti a soběstačnosti. Nicméně před asi 200 lety se jedné chýni podařilo získat vliv na ostatní vesnice a pokusila se vybudovat říši. Konec bylnatolik katastrofální, že mongové popírají i skutečnost, že se to kdysi stalo, a jejich sousedé její jméno nikdy nevysloví (má být zapomenuto). Co jsem vyrozuměl, tak ona chýně si vzala, společně s většinou své rodiny, život po zvlášť pokořující prohře. Obchod není příliš rozsáhlý (i když výměna darů ano), kupci sem přiváží zejména kovové výrobky a šperky, vývoz tvoří zemědělské produkty. Mongové nezpracovávají drahé kovy a obecně těží jen hrnčířskou hlínu a stavební materiály. Velmi váženým řemeslem je kovářství a výroba látek. Hospodářství je založeno na zemědělství a je silně soběstačné.

Nepopírají, že pochází z většího národa, který žije jinde na světě v pro ně neobvyklé společnosti ovládané muži. O svém vzniku mají vlastní legendu, kterou vylíčím v jiném dopise. Na své hobití příbuzné jsou docela zvědaví – ale mongyně nejprve z doslechu vystrnadily všechny muže i chlapce; ne že by to bylo nutné, získal jsem dojem, že muži s cizinci nesmí hovořit – a já jsem musel mluvit nepříliš hlasitě. Docela je pobouřila hobití lenost, naopak kulinářské umění přijali se samozřejmostí až snad lehkou závistí. Víno a další obřadní nápoje jsou mužům zakázány. Pokud jde o humor a veselí, nemohu posoudit, byl jsem cizincem, osobou nedůvěryhodnou.

Musím se zmínit o ještě jednom nechutném zvyku, který mongové vedle sodomie mají. Je jím zvyk unášet, věznit a násilím se provdat za charismatické nebo jinak přitažlivé cizince, a to klidně i když jde o příslušníky jiné rasy. Ano, stal jsem se objektem tohoto zvyku a ne, nebyl jsem ani unesen, ani vězněn. Podařilo se mi včas utéct a jsem za to Telafovi neskonale vděčný. Důvodem tohoto zájmu se nejspíš stala moje zručnost se zbraní i v řeči, která ke mne přitáhla nevítanou pozornost. Čestně přiznávám, že zpočátku ta pozornost nebyla až tak nevítaná a podařilo se mi díky ní zjistit mnohé, co bych se jinak nedozvěděl. Štěstím bylo, že se kvůli mne prý krvavě pobila dvě děvčata. Následný až příliš rázný trest chýně upozornil její manžely na to, že se chýně rozhodla pořídit si dalšího manžela. Tak mi to alespoň vylíčil nejmladší z nich, když mi ještě s dalšími muži pomáhal uniknout zamýšlenému osudu. Zdá se, že přinejmenším někdy jsou i u mongů vazby mezi bratrem a sestrou velice silné a i muži mohou mít nezanedbatelný vliv.

Nyní jsem dost daleko od země mongů a jsem si skoro jistý, že mi nucená svatba nehrozí, ale znáš to sám – ženy jsou umíněné a neústupné. Proto prosím popros Telafa, aby i nadále zachoval přízeň svému nehodnému služebníkovi. Kdybys dokázal zařídit, aby Jeho svatost věnovala při rozjímání několik chvil nehodnému, byl bych ti neskonale vděčný.Na den Rodriga paliase sepsal Pero Tafur