Povstání nepravé vládkyně (shrnutí)

Proroctví připisované dávnému osvoboditeli Velké Maronie Naniquirimu mluví o nástupu Dračí vládkyně v roce Zásvětního draka po smrti nepravé vládkyně. Nippur Narvilská si toto proroctví špatně vyložila a sama se stala nepravou vládkyní.

Smrt Rianat, císařovny velkomaronské

10. racen 1723 AL

Z Desek paměti Anufidova chrámu v Duvalonu:

Ó běda, přeběda! Dnes, v den 18. fénixe roku zásvětního draka, se naše nejmilovanější bohyně a vládkyně, dcera Isuřina, matka všeho lidu čisté krve, světovládná, sjednotitelka, strážkyně božského řádu, ochránkyně spravedlivých, vládkyně nad životem a smrtí, srdce říše, nejkrásnější skvost Maronie, oceán slávy, velká císařovna Rianat, korunovaná moudrostí bohů, nositelka žezla božské všemocnosti, vzor zbožnosti, strážkyně nekonečného míru, znalkyně tajemství minulosti a vidící nekonečné věky odebrala na pouť na nebesa, aby stanula po boku své matky, bohyně Isur. Nechť celá říše po dlouhých sedmdesát dnů pláče a naříká!

Tělo Nebeské bohyně bylo uloženo v Síni balzamovačů. Její příbytek v Údolí bohů je již připraven; svou velkolepostí se vyrovná hrobům těch největších panovníků. Vskutku, Nebeská bohyně Rianat nám bude z věčnosti zářit víc než všechny noční hvězdy!

Její odchod je těžkou ranou pro říši. Bude o to těžší, že šlechta je rozdělena mezi stoupence knížat z rodů Ri a Val, Darrukína a Anpeliho, tyrana a slabocha. Snad se kněží a šlechtici dohodnou a uznají jednoho z těchto mužů pravým potomkem bohů. Naši věštci však tuší, že se mocní nedohodnou a začne válka bohů, předpovězená už dávným osvoboditelem od Sovího lidu, Nebeským bohem Naniqirim, prvním císařem toho jména. Ne, kéž se mýlíme! Bohové, smilujte se nad lidem Maronie!

Pohřeb Rianat a zvolení Anpeliho mar Val císařem

24. nerten 1723 AL

Z Desek paměti Anufidova chrámu v Duvalonu:

Dnes, v den 4. kobry roku zásvětního draka, všemi na věky uctívaná nebeská bohyně Rianat, dcera Isuřina, spočinula ve svém věčném příbytku. Pohřeb byl slavný a velkolepý; celá říše je zarmoucena odchodem této dobré bohyně.

Po jejím odchodu se sešli zástupci církví a šlechtických rodů, aby zvolili nového vládce. Zvolen byl Anpeli, nejslabší a nejpoddajnější z kandidátů. Za soumraku se odebral do Chrámu zkoušky, aby prokázal své božství. Kéž se stane moudrým a spravedlivým vládcem a vede říši k míru a prosperitě!

Anpeliho smrt a nová volba

25. nerten 1723 AL

Z Desek paměti Anufidova chrámu v Duvalonu:

Jaké neštěstí! Zemřelo Anpeliho lidství, nový, božský Anpeli se však nezrodil! Mýlili jsme se – Anpeli nebyl Isuřiným synem, a bohyně jej nepřijala za vlastního ani během zkoušky. Nic takového se nestalo od Soví války – selhání panovníka u zkoušky je selháním celé říše.

Rada se opět sešla, aby zvolila nového vladaře. Za rod Val nyní jednal Nanisuri, zástupce jiné větve této dynastie; Anpeliho větev totiž touto tragédií vymřela. Novým císařem byl zvolen Darrukkín mar Ri, tvrdý a ctižádostivý vojevůdce.

Pokus o atentát při korunovaci císaře Darrukkína IV.

26. nerten 1723 AL

Z Desek paměti Anufidova chrámu v Duvalonu:

Ó, jaká hanba pro náš chrám! Den 6. kobry roku zásvětního draka bude navždy černým dnem všech kněží nejspravedlivějšího boha Anufida! Hady jsme si hřáli na prsou, ano, kobry se skrývaly mezi naším kněžstvem, a dnes zaútočily, aby uštkly srdce Maronie, nového velkého císaře Darrukkína! Za úsvitu, když velký císař Darrukkín IV. dokončil zkoušku božství, a zástupy kněžstva a dvořanů se mu šly poklonit před Chrám zkoušky, se ze zástupu našich noviců oddělili tři mladíci. To byli ti hadi, to byly ty zmije! Pod rouchy schovávali zbraně; těmi zaútočili na slavného císaře Maronie. Bohové však říši i její hlavě přáli – střela z foukačky se zastavila o císařův zlatý pektoral a vrahy s lukem a s nožem stráže zneškodnily dřív, než mohli zaútočit. Zvlášť je třeba vyzdvihnout statečnost našeho novice Džautariho, který, ač ohrožován lotrem s mačetou, vrhl svůj sandál po lučištníkovi a zabránil mu tak ve výstřelu. To však nijak nezmírňuje hanbu, která teď padne na Anufidovo kněžstvo.

Císař prokázal obrovskou odvahu a duchapřítomnost; tento vítěz mnoha bitev k sobě jen povolal jako stráž štítonoše z pluku Plamenných oštěpů, jinak pokračoval v obřadu korunovace podle tradice. A zbytek korunovačního rituálu už nebyl ničím rušen.

Nechť dlouho vládne náš nejmilovanější bůh a vládce, syn Anach Sunamon, otec všeho lidu čisté krve, světovládný, sjednotitel, strážce božského řádu, ochránce spravedlivých, vládce života a smrti, srdce říše, nejslavnější válečník Maronie, oceán slávy, velký císař Darrukkín IV., korunovaný moudrostí bohů, nositel žezla božské všemocnosti, vítěz mnoha bitev, pokořitel nečisté krve a vítěz nad barbary.

Všichni vrahové sice zemřeli, ale vyšetřování probíhá úspěšně. Našim věštcům Anufis pověděl pravdu o původu atentátníků – byli příslušníky sekty Aš’sahim, uctívačů kobřího démona Aš’saha, ke které patří ti nejfanatičtější ze všech vrahů. Ke stejnému názoru se kloní i světský vyšetřovatel z palácové stráže; ten tak usoudil podle jedu na hrotech jejich zbraní.

Podobně se věštba shodla se závěrem vyšetřovatelů i v otázce, kdo vrahy poslal. Už v noci zástupci rodu Nár opustili Duvalon a vrátili se do Narvilu, který spravují, a za nimi při věštbě vyrazil posvátný orel z chrámu boha Iqirida. Viníci jsou jasní – Narvilský satrapa Narakkín mar Nár a jeho matka Nippur přezdívaná Narvilská čarodějnice. Náš nový velký císař však je mocný a nezapomíná – za svůj zločin budou trpět!

Narvilské povstání

28. nerten 1723 AL

Z výpovědi Arwarúna kal Nár, poručíka narvilské posádky:

„Ten den satrapa Narrakín svolal na Slunečním náměstí všechny svobodné muže Narvilu. Když jsme se tam sešli, spatřili jsme před palácem válečný vůz, na kterém stáli satrapa a jeho matka, ta babizna Nippur. Satrapa mluvil o tom, že dnešní doba je pro říši špatná, že zemřela nebeská bohyně Rianat a nepravý bůh Anpeli neobstál u Zkoušky císařů. A novým králem králů se prý stal tyran, takže nastanou krušné časy.

Pak promluvila ta čarodějnice. Neměli jsme ji naslouchat, a ani nechtěli, ale všechny nás očarovala! Nemohli jsme odejít museli jsme ji vyslechnout.

Říkala, že nastává noc Maronie, kdy na trůn dosedne dračí vládkyně a už nebude rozdílu mezi čistou a nečistou krví. V Narvilu je čisté krve jen třetina obyvatel, a z nečisté krve by ji mnozí poslechli i bez kouzel, a kdyby byla člověkem. Jenže ona se přímo před našima očima proměnila v draka! Mezi námi nebyl žádný hrdina, který by se vzepřel vůli dračice. Odpusťte, ale nedokázali jsme zachovat věrnost říši tváří v tvář dračí vládkyni!

Jako drak mluvila hlubokým hlasem, který se nedal neposlechnout. Přikázala nám, abychom se ozbrojili, opustili město a vyrazili na západ rozvrátit srdce Maronie. Běda nám, dopustili jsme se zrady na králi králů! Ale měli jsme jinou možnost? Vždyť jsme byli pod vlivem dračích kouzel!“

Bitva u Kiššáru

3. tolten 1723 AL

Z pamětí Anšarúna tar Den, velitele ardenského pěšího pluku Zelených krokodýlů:

Povstalci táhli z Narvilu na Arden a císař vyrazil s pluky Ardenu a Duvalonu (včetně jižanských mamlúků na múmacích) do protiútoku. Navíc nás měl podpořit barbarský jezdecký pluk Ohnivých kail a ringorská válečná vozba – ti měli využít své pohyblivosti a vpadnout nepříteli do zad.

K prvnímu střetu došlo u města Kiššáru nedaleko hranic ardenské satrapie. Přední voj povstalců obléhal město. Málo početní povstalci nám nemohli vzdorovat; jen málokterý z nich unikl náporu naší vozby, vedené samotným králem králů.

Sice jsme osvobodili město, ale měli jsme sotva čas se seskupit, protože hlavní voj povstalců už byl na dohled. Přišel čas nasadit múmaky, prý osazené nejen mamlúky, ale i Rachevovými knězi, na ochranu před nečistou magií čarodějnice (a snad i dračice, ale tomu nevěřím) Nippur.

Múmakové měli zprvu zdrcující účinek – zadupali prvních několik řad nepřátel do země, a kdo unikl jejich nohám a klům, neunikl lučištníkům na jejich hřbetech. Pak ale z obrovského krytého vozu vezeného uprostřed povstaleckého voje vylezl ohnivě rudý okřídlený ještěr velký jako múmak. To snad není možné!? Nippur je dračice! Já jsem pravý voják, takže jsem neztratil hlavu, ale mnozí z mých mužů zpanikařili. Připomněl jsem jim příběhy o slavných drakobijcích. To jejich morálku pozvedlo, ale stále jsem na nich viděl strach.

Strach určitě dostali i múmaci. Většina z nich zpanikařila, jen jeden dál bojoval. Podle zlaceného koše jsem poznal, že jej řídí vůdce mamlúků Mauhúk. Zvíře se prodíralo davem přímo k drakovi.

Všichni jsme souboj napjatě sledovali, a všichni jsme radostí vykřikli, když se drak před zuřivým múmakem obrátil a odletěl k severu. Tím bylo zpečetěno naše vítězství. Povstalci poznali, že prohráli, a začali utíkat nebo se vzdávat. Až do soumraku následujícího dne jsme nedělali nic jiného než chytali a zabíjeli povstalce.

Císař potrestal povstalce schovívavě, leč spravedlivě: když se nechali zotročit zrádnou čarodějnicí, budou po jeden rok považováni za císařské otroky (nebo se mohou za obvyklou cenu otroka vykoupit). Ti, kteří již byli otroky, budou posláni na těžké práce. Zrádný narvilský satrapa za velezradu zemře pomalou smrtí před zraky svých bývalých poddaných. Bohužel, čarodějnice Nippur (podle knězů není dračicí, jen nás všechny nějakým kouzlem oklamala) uprchla a odletěla někam do Velké Pustiny. Našemu králi králů však neuteče – velký císař Darrukkín ji najde a ztrestá!

Dopis pro Nippur

(autor: Chrochta)

13. tolten 1723 AL

Kéž vzkvétá Tvůj dům a mocní jsou ti nakloněni!

Doslechli jsme se o Tvých ztrátách, ctěná sestro, a cítíme s Tebou. Kéž Mocní ztrestají Darrukkína, jeho psy i zrádné Narvilské tisícinásobnými útrapami! Naneštěstí ti ani já, ani můj pán Nergal nepomůžeme. Všichni žasnou nad Tvou, tak neobvyklou a podivuhodnou, netrpělivostí, jež Tebe a Tvé věrné vehnala do války. Co se stalo, že jsi nevyčkala příznivých znamení ani vhodné doby? Ty, moudrostí se mohoucí měřit s bohy! Tvé činy rozmetaly znamení, která nyní musíme znovu složit – a to nebude jednoduché. Pán Nergal musel zanechat svých věcí, můj muž Namtar již zasedl ke Stolci, misce a kostem, a já Ti odepisuji z Komnaty olověných svitků, kde hledám moudrost. Takový je dopad Tvých činů! Ohrozila jsi celé Velké dílo! Dorazil posel od naší Vznešené paní a vyptával se, ale uchlácholili jsme ho. A ty sama nejlépe víš, že jsme lhali. Errovo pozvednutí je ohroženo, a bojím se, že Vznešená paní bude Tvými činy nepotěšena. Mám o tebe strach. Víš jak nakládá s těmi, co svévolně konají a neuspějí?! Bude-li to možné, pošlu k tobě Namtara. Ale Dům bojovníka podsvětí nemůže postrádat ani muže ani zlato, a stejně tak další bratři a sestry. Na Vznešenou paní se radši neobracej vůbec, ať nepřivoláš neštěstí. Snaž se proto vyhledat pomoc jinde. Nemohli by pomoci barbaři zpoza moře? Nenaslouchali by Tvým slovům naši divoši, nenávidějící císaře?

Hodně štěstí ve službě Mocným

Tvá věrná

Chumusir

Obležení Parhonu

13. tolten 1723 AL

V noci z 20. na 21. den kobry satrapa Sakkar tvrdě udeřil na muže zrádného šlechtice Numuriho kan Nár, který v předchozích dnech dlel ve Velké pustině a připravoval povstání proti Maronii. Satrapa učinil moudře, neboť druhý den odpoledne přitáhli Numuriho barbaři před Parhon. Útočníky přivítaly nejen šípy, ale i hlavy jejich spolubojovníků použité jako střelivo. Povstalci na oplátku předvedli svou krutost, když před městem zabodali do země řadu kůlů s nabodnutými vesničany.

Satrapa promluvil k lidu oznamuje, že povstalci v srdci Maronie utrpěli těžkou porážku a že nový král králů (mnozí ještě nevěděli, že bohyně Rianat vstoupila na nebesa a že novým císařem je Darrukkín) potlačí i toto povstání.

Bojovnost našeho lidu zvýšil i příchod té proklaté chásky nejnečistější krve, dhaarských černokněžníků. Povstání se odpustit dá, ale spojenectví s těmito žlutovlasými démony ne.

Nepřátelé se v noci pokusili o útok za použití svých nečistých kouzel, ale naši kněží jejich pokusu zabránili.

Osvobození Parhonu

4. atwen 1723 AL

Z Desek paměti Anufidova chrámu v Parhonu:

Dnes, 12. dne kaily, byly naše modlitby vyslyšeny a císař se svým vojskem konečně dorazil, aby nás vysvobodil. Nepřátelé o tom nejspíš věděli, protože někteří z barbarů utekli už včera.

Císař přitáhl s celým svým vojskem, s jehož velikostí a silou se povstalci nemohli ani v nejmenším měřit. Když se vojsko blížilo, okamžitě se rozprchli, dhaarové do lesa a barbaři do pustin. Tam na ně čekali vojáci krále králů, kteří si na jejich životech vybrali tvrdou daň.

Dhaarové však utekli s malými ztrátami. Jen jejich zadní voj prořídl pod náporem císařského jezdectva. Hnal se za nimi i jeden z múmaků, ale tomu utekli.

Utekl i ten velezrádce Numuri. Ať ho sežerou supi za jeho zločiny!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>