Tebrlík

Vyprávění výřečného dobrodruha Kolověje Plnohuby o mnohem výřečnějším skřítkovi.

Už jste někdy potkali někoho, komu byste nejradši utrhli hlavu? Už jste někdy potkali někoho, kdo vás nepustil ke slovu, kdo pořád jenom mluvil a mluvil, ale nikdy jste se od něho nedozvěděli nic důležitého? Jestli ne, tak to máte velké štěstí a nikdy jste nepotkali tebrlíka.

Já ho kdysi potkal v západním Isengaru. Nikdy v životě jsem neviděl tak zvláštní stvoření (a to sem jich za svůj život potkal nepočítaně). Kdybyste měli tebrlíka přirovnat k nějaké jiné bytosti, nejvíc by se asi nabízel skřítek, ale tohle není jen tak ledajaký skřítek. Tento malý otrava (jestli ho někdy potkáte, pochopíte, proč jsem ho tak nazval) si oblíbil sbírání všelijakých příběhů, pohádek, říkadel, prostě všeho, o co by se s někým mohl podělit. A to on dělá opravdu rád, jakmile ho pustíte ke slovu, dozvíte se například, jaká jsou oblíbená rozpočítávadla jeho synovců, která slova začíná na „M“, nebo dokonce že na takových věcech jako je vaše hlava, si nejvíc pochutnávají porlotské slepice (víte někdo, kde je Porlot?). Celý den jsem poslouchal tyto zvláštní prupovídky, když v tom sem to nevydržel a rozdrtil jsem jeho hlavu ve své ruce (neděste se, ono to není až tak těžké, když tebrlík měří jen deset palců). Ještě než jsem stačil zpytovat své svědomí, mu k mému zděšení narostla hlava další a vše začalo znova…bla, bla, bla…v záchvatu šílenství a beznaděje jsem popadl kladivo a…no, to ani nechtějte vědět, zbyl z něho jen mastný flek. Ten zmetek se ale dal zase do pořádku, takže jsem se tím musel smířit. Po pár dnech mě naštěstí tebrlík opustil, našel si jinou oběť, pokud si dobře vzpomínám, tak to byl místní kovář, jistý Harogard.

Ještě teď si tebrlíka dobře pamatuji, jmenoval se Horlík. Své dlouhé zelené vlasy si vázal do culíku. Nikdy jsme ho neviděl bez úsměvu na tváři. Vyprávěl mi o dalších svého druhu, nejběžnější dopravní prostředek je u nich prý slepice. Zvláštní, ještě jsem neviděl osedlanou slepici. Potkával jsem mnoho tvorů, kteří si takto ochočili psy, vlky, velké i menší ještěry, grify, koně, poníky a další prapodivné savce, ptáky a ještěry. Ale nikoho z těch, které jsem zatím potkal, nenapadla slepice, jenom tebrlíka.

Když jsem před ním vytáhl kousek jídla, okamžitě zmizelo v jeho břiše. Ke konci našeho setkání jsem už opravdu trpěl hladem. Jediná chvíle, kdy jsem se mohl normálně najíst, se naskytla jen v noci. Stejně se nedalo spát, Horlík chrápal, že by probudil celý les (jednou se mu to i podařilo). Alespoň jsem naplnil svůj prázdný žaludek. Jídla ale nebylo nazbyt.

U tebrlíka se zřejmě vyvinula jakási schopnost regenerace. Žije převážně v oblastech mírného podnebí, ale nezřídka ho potkáte i jinde. Velkým dílem se podílí na snězení zásob jídla svých „společníků“. I když většinou říká samé hlouposti, občas se od něj dozvíte i něco zajímavého, většinou to ale stejně není pravda. Jak se mi podařilo zjistit, nesnáší zlato. S doslechu vím, že jako dopravní preostředek většinou požívají psy, zakládají obrovské rodiny, dožívají se vysokého věku, a i když se boji vyhýbají, jsou v něm velmi dobří, jejich největší zbraní je magie. Nevím, nakolik můžeme těmto informacím věřit, například jsem opravdu nezjistil, kdy se tebrlík rozhodne bojovat, nadával jsem mu, kopal do něj, ale nic se nestalo.
Kolověj Plnohuba, známý dobrodruh a kronikář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>