Černý Mor

Pohroma Hvízdajícího průsmyku z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století.

Z kronik města Acronn

Vesnice Kylar

… kdysi poblíž města stávala vesnice, jejíž jméno je již dlouho zapomenuto. Jediné, co se o ní ví, že její obyvatelé vymřeli v křečích způsobených morem, který se tam začal objevovat asi deset let před zaniknutím vesnice…

Z nedávného vyprávění dobrodruhů v jedné knajpě v Kylaru „… A kde máte toho pátýho?“ ptal se jeden nálevka.

„Kousnula ho ta potvora z Hvízdavého průsmyku, ale zdálo se, že dobrý. Celej tejden nic. Pak onemocněl, asi na mor, a za pár dní…“ řekl dobrodruh.

„Jaks poznal, že to byl mor?“ ptala se celá hospoda.

„No dostal horečku, za pár dní se svalil a bylo po něm.“

„A jak je to dlouho, co se to stalo?“

„Asi tři dny.“

„Žeňte je! Určitě jsou také nakažení! Přišli proto, aby přenesli mor i na nás!!!

***

Po několika letech Ze čtyř dobrodruhů zbyl jediný. Ta černá lesklá nestvůra, která pronásledovala a zabila jeho přátele, pronásledovala i jeho. Už mu nezbývalo mnoho sil. Ten oblak, co na něho vrhla byla určitě příčina, proč kdysi zemřel první z nich. Teď i on trpěl horečkou, dech se mu krátil…a už o sobě nevěděl.

Ze zakrváceného deníku, který byl nalezen v lese poblíž Kylaru …Konečně, po tolika dnech jsme opět narazili na její stopu – tříprstou, s mohutnými drápy. Občas jsme našli černou jak antracit lesklou šupinku z jejího rohovinového pancíře. Až jí zabijeme, uděláme si z jejích šupin brnění, protože je ta šupinka neuvěřitelně pevná! Chtěl jsem ji rozseknout, ale jen jsem si udělal na čepeli meče zub, a to pořádný…

…Dnes jsme ji poprvé spatřili. Utekla však před námi. Co jsem stačil postřehnout bylo, že až na bílé zuby a rudé, mírně světélkující oči byla celá černá. Vzdáleně připomínala něco mezi obrovskou kočkou a trollem, ale tělo měla pokřivené a shrbené a byla pokryta černými rohovitými šupinami. Jediné, co stačila udělat bylo, že na nás vrhla oblak tmavého plynu. Zasáhl Orima. Ale říkal, že to byl jen ohavný puch z její tlamy…

…Dnes jsme se vrátili do hospody. Po marném týdenním pronásledování té potvory zemřel, zřejmě na mor. Byli jsme na skále, kde se nedal vyhrabat hrob a kameny tu moc nebyly. Tak jsme ho tedy svrhli do hluboké propasti, takový pohřeb si nezasloužil…

…Vyhnali nás z té proklaté hospody. Ti hlupáci si mysleli, že taky máme mor, a že je chceme nakazit…

…po mnoha nezáživných zápisech, tedy po několika letech… …Jsme na výpravě za pomstění Orima. Zabijem tu bestii. Prý se opět objevila ve hvízdajícím průsmyku. A tak jdem pomstít jeho smrt…

…Neměl jsem čas psát. Vrhla se na nás ze zálohy. Bratr Orima, Orin, jí konečně zasadil hlubokou ránu sekerou. Zdrhla, ale stačila na něj vrhnout ten svůj černej smrad. Potřísnila ho svou černou krví. Spáry mu roztrhla obě ramena. Začali jsme ji pronásledovat podle krůpějí krve, které za sebou zanechala. Zmizela ale v tmavé jeskyni…

…V té jeskyni byla neuvěřitelná tma, a tak jsem nemohl psát. Orin zemřel hned druhý den na stejné příznaky, jako měl Orim. Když na nás zaútočila ze zálohy, vůbec jsme ji v té tmavé jeskyni neviděli, jako by byla sama tmou. Po chvíli marného boje jsme se dali na útěk. Za mnou se ozval jek. Vyběhl jsem z jeskyně. Byl jsem sám. Najednou jako by se kolem mě zešeřilo. Ucítil jsem ohavný zápach. Oblak se po chvilce rozplynul. A ta bestie se na mě vrhla…

Lidé v Acronnu usoudili, že jich se to netýká. Kylar je nyní napadán podivnými netvory z hor černými jak noc. Co je ale jisté, je že ty černé obludy umějí vrhnout oblak černého plynu, který po vdechnutí vyvolá v těle postiženého mor. Obyvatelé Kylaru tuto nemoc i toho, kdo ji způsobuje nazvali z nedostatku jiných slov Černým Morem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>