Značka kovožravá

Stoliní kovář Grukhid Aregrin vypráví o postrachu phelamských kovářů a válečníků.

“Tak ty tvrdíš, mladej, že ta sekyra je kouzelná, jó?“

Trpajzlík pokejval hlavou. Ten mladíček mi nabízel narezlou sekyru se stříbřitou runou. Byl to takovej krátkofousáč, co zbraním určitě nerozumí, takže tý jeho narezlý sekyře sem nevěřil ani za hluchej šutrák.

“Esi je kouzelná, to se teď ukáže. Puč, já jí vyzkoušim.“

Trpaslík mi podal sekyru. Já sem sekyru vodložil na zem, sundal sem si helmu, brnění a kudlu a vrhačky vod vopasku, a pak sem vzal tu sekyru a vodešel kus do chodby. Ten trpajzlík na mě vejral jak člověk na světlo, a když sem vylez z kovárny, tak šel za mnou.

“Drž se stranou, teď to bude nebezpečný.“

Trpajzlík ustrašeně uhnul a já sem seknul do skály. Sekyra se rozlítla na tři kusy a vyvalil se z ní mrak zelenýho sajrajtu. Se zadrženym dechem sem vo pár kroků vodešel, šáhnul sem k vopasku pro volejíček proti kovožerce a namazal se (zvenčí, né zevnitř).

Pak sem se vrátil do kovárny, kde čekal ten trpoš, a spustil sem:

“Tak, mladej, viděls, co umí kovožerka, nebo jak řikaj gnómové, značka kovožravá. To je takovej prevít, co vypadá jako ňáká runa nebo zbrojířskej punc, ale ve skutečnosti je to jenom plíseň, kerá žere železo, ocel a jiný neušlechtilý kovy. Žere i tu nejlepší vocel, tu vobzvlášť. Prostě nahlodává materiál zevnitř až ta zbraň nebo co to je nevydrží náraz a rupne a vyvalej se z ní spóry kovožerky. Ty spóry všecko votrávěj a hlavně když se dostanou na železo, tak ho napadnou a začnou žrát. Naštěstí na to sou takový vymakaný volejíčky, jako třeba tenhle. Natřete to na ňákou věc a tý se pak spóry nechytnou. Za zlatej lahvinka, ale za phelamskej, žádný lidský srágory. Pak je ještě jeden, ale ten ti neprodam, a tim když pomažeš napadenou věc, tak to kovožerku zabije, ale ta věc už je většinou stejně nahlodaná.

No, já mam s kovožerkou svý zkušenosti. Když sem byl mladej, tak sem taky chodil dolů na výpravy. A stalo se mi to samý co tobě, taky sem našel sekyru s kovožerkou. Tak sem si jí vzal a jasně že při první bitce šla do jámy. Tehdy to zasvinilo mě helmu a kámošovi sekyru. Byl sem bez sekyry, tak sme se vrátili a vyzkoušeli to samý co teď ty. Prostě sme zkusili helmu a sekyru u jednoho kováře střelit. No a víš co ten kovář udělal? Přesně to samý co teď já. Prostě nám řek, ať si dáváme na kovožerku bacha, a prodal nám nový zbraně a ňáký ty volejíčky. No a já sem k němu pak vstoupil do učení a teď sem kovář.“

Pak vyprávění skončilo a já sem zase spustil jak správnej vobchodník: „No tak, nestůj tady jak balvan v chodbě! Tak chceš novou sekyru, volejíček, nebo vobojí?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>