Polemika nad pány

Dialekticky laděný nábožensko-filozofický článek řešící rozpory mezi polyteistickým náboženstvím Nových bohů a monoteistickým náboženstvím boha Telafa s důrazem kladeným na vznik bohů samotných.

Otec Tuling je všeobecně nejuznávanějším odborníkem v oblasti studia zákonitostí, na kterých funguje náš svět a já si v žádném případě netroufám snižovat jeho autoritu, nicméně v zájmu nejvyššího poznání považuji za svou povinnost sdělit vám mé závěry a upozornit na zřetelnou chybu, která by se mohla objevit v našich předpokladech.

Je to pro mne přímo šokující zjištění, doufám, že budu mít dostatek sil své závěry sepsat.
Systematicky jsem se několik let zabýval studiem odborných svazků otce Tulinga a studiem nejstaršího svazku Kaly. Nyní nechám stranou mono a polyteistické založení těchto dvou náboženství, neboť tato problematika byla již velmi podrobně rozebrána a byly učiněny patřičné závěry, a ve svém závěru půjdu ještě hlouběji, až k samotným kořenům vzniku těchto náboženství.

Tak tedy, k věci, můj závěr bude velmi stručný, o to má ale dalekosáhlejší důsledky. Otec Tuling a celé západní náboženství založené na polyteistických tzv. Nových bozích, zdaleka nejrozšířenější náboženství celého světa, považuje za prvotní jakési, těžko to nazvat, cituji, dva pány – Stvořitele a Čas. Sám otec Tuling polemizuje nad tím, který z pánů je starší. Už zde se však otec Tuling dle mého skromného názoru dopouští nepřesnosti, neboť uvažuje, že Stvořitel by mohl být starší než Čas. Pokud by se tento předpoklad ukázal jako pravdivý, znamenalo by to, že ve chvíli, kdy existoval Stvořitel, musela již existovat časová přímka, dle které by se stáří Stvořitele a Času dalo porovnávat. Rozum dá, že tento předpoklad je zcela nesmyslný a nemá cenu jej uvažovat z toho důvodu, že Čas je, opět to lze jen velmi těžce uchopit a nazvat, to, co vytváří časovou přímku (1).

Jako druhou alternativu otec Tuling uvádí, že Čas je starší než Stvořitel. Tato eventualita je však též krajně nepravděpodobná, neboť vytvoření časové přímky má smysl jen tehdy, kdy je potřeba datovat určité události. Událost ve svém nejužším slova smyslu však lze považovat za událost hodnou datace až ve chvíli, kdy je zcela zřejmá hmotná příčina. A takováto příčina mohla vzniknout nejdříve ve chvíli, kdy Stvořitel stvořil všehomír (2). Z toho tedy zcela jasně vyplývá, že Čas tedy nemohl být stvořen dříve než Stvořitel, neboť takováto zcela zřejmá hmotná příčina prokazatelně chybí.

Zbývá třetí možnost, a to ta, že oba pánové jsou stejně staří. Tuto eventualitu otec Tuling považuje za nejreálnější, přestože a právě proto, že je nejhůře odůvodnitelná, tedy přesněji, nelze ji odůvodnit, z čehož vyplývá, že ji nelze žádným způsobem dokázat, a ani vyvrátit.

To jsem však odbočil od mého původního záměru. Důležité tedy je, že polyteistické náboženství považuje za prvotní Stvořitele a Čas (3). Za nejstarší bohy považuje otec Tuling tzv. Staré bohy, které považuje za, opět cituji, Stvořitelovy děti (4). Dále se dá z těchto, dle otce Tulinga, faktů usuzovat na další následující fakt. Říkám to trochu nevhodně, ale až sem mé vědění nesahá, Stvořitel stvořil tzv. Staré bohy. A to je pro můj závěr velmi důležitá teze.

Nyní se podívejme na Kalu, tedy na náboženství boha Telafa. Kala jde v této problematice k jádru věci mnohem příkřeji a nikde nepochybuje. Za prvotní považuje zcela nepochybně samotného boha Telafa. To je pro můj závěr druhá důležitá teze.

Přistupme tedy k úplnému závěru. Je zcela nepochybné, že tyto dvě teorie, totiž teorie polyteistických tzv. Nových Bohů a monoteistická teorie boha Telafa, jsou v ostrém rozporu. Nelze jednoznačně určit, která teorie je pravdivá a ke které se tedy máme přiklonit. Přinejmenším jedna, a doufejme, že jen jedna, z těchto teorií staví na chybných předpokladech.

Co však může mít mohem větší význam, tak veliký, že si jej nikdo z nás nedokáže ani představit, je, že jsme předpokládali, že pravda je jen jedna. Je zcela nepochybné, že pravda, kterou se tolik snažíme odkrýt, je ukryta ještě hodně daleko za hranicemi našeho současného vědění. Věřím však, že tímto mým počinem jsem napomohl k jejímu odkrytí. Neustanu a touto problematikou se budu zabývat až do konce mých dní. Děsíme mne však poznání, že pravd by mohlo být několik, dle mého skromného výkladu alespoň dvě.

Velmi pozoruhodné však je, že též v Kale se hovoří o jakémsi pánu. To by mohl být jakýsi spojovací element obou náboženství, přestože jsou tolik odlišná, vedoucí k pravdivému poznání stvoření všehomíra. Doufám, že jsem na správné stopě, neboť mne vskutku děsí představa, že pravda, kterou již tak dlouho a bezúnavně hledáme, by mohla být ta, že pravd je několik. Potom by bylo naše snažení beznadějné.
stať od neznámého učence psána v rychlosti rozechvělým rukopisem
(1) Otec Tuling považuje za holý fakt, že je to právě Čas, kdo tvoří časovou přímku. Využívám tedy pouze jeho vlastní argumentace, ostatně to platí též i dalších bodech.

(2) Otec Tuling dále považuje za holý fakt též skutečnost, že Stvořitel stvořil všehomír.

(3) Zde využívám pouze mé předchozí analýzy a usuzuji za nejpravděpodobnější právě tuto eventualitu.

(4) Teorie otce Tulinga má v tomto místě troufám si říci velikou trhlinu. Sám otec Tuling si není jist, kolik těchto dětí bylo, za nejstarší však považuje tyto tři – Rayena, Erka a Imay. Zde je vidět paralela s náboženstvím artemidů, které, jak známo, je, tedy bylo, náboženstvím zcela jistě nejstarším. Zdá se, že zde byl otec Tuling ovlivněn dalším náboženstvím, tentokrát artemidským.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>