Zoufalství mistra Joriva

I banalita může znamenat katastrofu. O tom by mohl vyprávět elmothský gnóm Joriv, roztržitý mistr alchymie.

Á, tak jsem se probudil, nádherné ráno… Aha, už je poledne. No, nedivím se, však jsem taky včera pracoval dlouho do noci. A unavený jsem byl pořádně. Vlastně si ze včerejšího večera moc nepamatuju… je to zvláštní, včera jsem učinil životní objev a nepamatuju si skoro nic. Snad jen jak jsem si připravoval suroviny, pak jsem je drtil a sypal do kotlíku… míchal jsem… a nakonec jsem to všechno přefiltroval a zahustil. Pak si vzpomínám na ten nádherný pocit, jak jsem si vetřel mast do očí a díval se skrze ubrus a prohlížel si skvrny na jídelním stole. No ano, výzkum se zdařil, mast pronikavého zraku je na světě! Jenže po ní bolí hlava a možná i narušuje paměť. Ještěže jsem si na konci pokusu sepsal poznámky. Ano, na to si vzpomínám jasně, sepsal jsem si poznámky. Jdu se do nich podívat.

Kde jen ty poznámky mohou být? Obvykle je nechávám ležet na stole, ale mohly by být i v zásuvce stolu (tam totiž patří) nebo ve skříni. Ale tam nejsou. Jak je to možné? Jen klid, Jorive, mohl jsi je dát do knihovničky. Hmm, knížky tu jsou, je jich tu spousta, ale může to být mezi nimi, podívám se. Hele, já mám Ariostovo Tajemství umění zlatodějského, a já myslel, že jsem to tehdy vrátil… Ale to teď není důležité. Práce pitomá, tady to není. Snad jsem to nezaložil do nějaké z knih? No, možná do Surovin z Jižní džungle. Ne, nic tady není. Ještě to prolistuju – opravdu nic. To jsem z toho delfín, kde to jen může být? Ten svitek se přece nemohl jen tak vypařit!?

Že jsem si nevzpomněl dřív – mám přece hledací čapku! Nasazuju hledací čapku, zavírám oči a… Jak ten papyrus vlastně vypadal? Sakryš, já nevím. Tak tady mi ta hloupá čepice nepomůže.

Nejspíš ho někam založila Berisa. Já jsem tý hloupý ženský říkal, že do laboratoře nesmí, a taky co by tady dneska dělala, je pátek, ne úterý, ale pro jistotu. No, staré papíry hází do koše. U všech košťat, co když ten koš už vynesla? Ne, je plný. Koukám se dovnitř… Tohle jsou nějaké špatné nákresy, skartované účetnictví, dopis od toho otravného Brenela z berňáku, a tady něco… co to je? Aha, to se mi minule nepovedla mast a já jsem nedokázal zaostřit na psaní, proto to nejde přečíst. No, koš padá, tady ten pitomej papyrus nebude.

Pak tady máme ještě koš na prádlo a na odpadky. V odpadcích to není, no to se dalo čekat! Ještě tak aby byl dokument s důležitým vynálezem v koši na odpadky. No viděls to, velkej Jule!?

Prošacoval jsem kapsy toho, co jsem měl na sobě včera, a pak i ostatního oblečení. To snad není pravda! Ještě jednou prolezu laboratoř.

Hm, suroviny jsou na svém místě, baňky ještě vytažené… Au, to byla řacha, tak s touhle ampulkou už nic neudělám. Co tam bylo? Nééé, to byla moje mast, moje milovaná mastička, můj nádherný vynálezek, nééé! Bohové, proč mi to děláte? Proč musím shodit právě flakónek s tou mastí. Naštěstí jsem oddělil něco vedle. Zkusím zachránit, co se dá, ale štve mě to, a pořádně! Tfuj!

V laboratoři to není, v pracovně ne, to jsem blázen, i ložnici a knihovnu jsem prohledal, kde jen ten papyrus je? Kam ho ta moje ruka šmátralka založila? Bohové, kde je!?

Vyrážím za tou pitomou ženskou, určitě to někam zašantročila ona. Není doma, je v práci. Ale to jí nedaruju – nejdřív mi schová moje drahocenné zápisky a pak se ještě schovává! Tak to ne!

Na první adrese mi řekli, že tam Berisa vůbec nedělá, a na té druhé tedy byla. Jasně, všechny jsem seřval, však si to taky zaslouží! Berisa trvá na tom, že tu noc uklízela u Mahenirů. Ale neser mě, děvenko, víš, že nemám rád vymlouvání! Ale jo, Herdegovi na tom trvaj, tak se jde k Mahenirům. A ty tu její historku ještě podporujou. No jo, věř elfům. Špičatouchý prolhaný bestie to jsou!

Ještě jednou prohledávám celý dům. Už je noc, ale já prohledám všechno, od sklepa až na půdu. Někde se ten zasviněnej, zavšivenej a posranej papyrus schovávat musí! V přijímací síni tak nešikovně zacláněla jedna váza, a když jsem se koukal, jestli ten pergamen není v ní, tak prostě sprostě spadla a rozbila se (tyhle křápy nic nevydrží). Ale co, ať si to ta svině Berisa v úterý vyžere!

Je sobota odpoledne. K ránu jsem padl vyčerpáním, ale já to nevzdám! Ještě jednou prohledám celý dům, a hlavně všechny písemnosti. A použiju mast. Ale kde nic, tu nic, nikde ten zkurvenej návod není! Krucinálhadr, kurvafix, já bych do toho kop!

Pondělí ráno. Jdu k soudu, podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Doma to prostě není, někdo to musel ukrást. To je konec! Co si jenom počnu?

Středa večer. Snad si půjdu hodit mašli, to prostě nejde. Taková ostuda! Ztratil vynález, prošvihl životní příležitost, všechno vyhodil! Tohle všechno o mě řeknou. Néé!

Ale no tak, Jorive, vzmuž se. Něco si z toho výzkumu snad pamatuješ! Sepiš si, co víš, a zítra provedeš další pokus. No tak, nezačínáš úplně od nuly (i když skoro to tak je).

Čtvrtek ráno. Už spíš rezignovaně než naštvaně vyndávám z police přísady. Tak, rybí oči, oči z ostříže, drcené vlasy z medúzy, sušené štěnice, děrovník, houba mlhovka, pár éterických olejů, sušené listy papyrové palmy…

Cože!? To je ono! Já hlupák! Já jsem dal ten svitek mezi ty listy!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>