Z deníku sokolníka Alkariho I (shrnutí)

První část příběhu hevrenského sokolníka Alkariho pojednává o jeho první cestě do Elvenu.

Odjezd z Jazenu

26. paren 1730 AL

Od kupců z Malé Dohody jsem předevčírem slyšel o zvláštním orlu, který je prý obrovský, má stříbrné peří a je moudřejší než mnozí lidé. Takový orel prý žije na ostově Valinoru v Zilském jezeře. Dnes ráno mi král sdělil, že by chtěl tohoto orla do své voliéry. Proto jsem po dlouhé době opět nasedl na Arocha a se sokolicí Sorayou vyrazil na dlouhou cestu do Númenaru. Vlastně jsem rád, že mohu opět opustit Jazen – chybí mi cestování a svěží vítr ve vlasech.

Orlova zpráva

15. racen 1730 AL

Pokračuji v plavbě do Awy

Cestou jsem viděl velkého orla. Když jsem na něj zavolal, chvíli vyplašeně kroužil opodál a pak ke mně slétl. Říkal, že les, ve kterém měl hnízdo, zapálili nějací lidé. Jeho družka uhořela, ale on uletěl a chce se uhnízdit jinde. Zeptal jsem se ho, kde měl hnízdo, a on ukázal k severoseverozápadu a popsal ono místo jako les věčné mlhy.

Toto setkání mě přimělo změnit plány. Zanechávám cesty na ostrov Valinor- místo toho po vylodění v Awě pojedu po pobřeží Zilského jezera do lesa, ze kterého přiletěl orel. Možná, že jen zemědělci žďářili les, ale něco mi říká, že pravda je mnohem horší.

Příjezd do Elvenu

26. racen 1730 AL

Vstoupil jsem do velikého hvozdu, o kterém mluvil orel. Jak říkali místní, les se nazývá Elven a měli by ho obývat mí příbuzní. A vskutku, les svou atmosférou připomíná Bakovský les, také zde je cítit ta moc obklopující domovy lesních elfů. Porost však není bukový, nýbrž smíšený.

Odpoledne jsem se setkal s místními elfy. Zprvu mě považovali za vetřelce, ale když uviděli mé uši a porozuměli mé mluvě, jejich chování se stalo přátelským. Zeptal jsem se jich na požár a oni mě zpravili o útoku skřetů a jiných stvůr ze země Mornaar, odvěkého nepřítele Prvorozeného plemene i všech ostatních dobrých tvorů. Tak přece jen se mé obavy potvrdily!

Večer jsem byl předveden před jejich vůdce, jednoho z elvenských zaříkávačů. Zaříkávač se mě vyptal na mou cestu a na hevreny. Když jsem ho zpravil o hevrenském poslání, požádal mě, abych odešel s ním do města Elvenu a zúčastnil se zasedání rady zaříkávačů. Také mě připravil na to, co po mně rada bude chtít – jít do své vlasti a přetlumočit ostatním hevrenům jakési poselství.

Poselství Rady zaříkávačů hevrenům

3. melen 1730 AL

Stateční hevreni!
Vězte, že Elven, země vašich númenarských bratranců, byl napaden vojsky temného Mornaaru. Temné hordy jsou počtem obrovské a mornaarští kouzelníci se mocí rovnají našim. Přestože dokážeme ve svém lese bojovat a stále nás chrání moc Paní Imay, není jisté, jestli sami obstojíme. Potřebujeme vaši pomoc!

Padneme-li, zlo ze severu se nezastaví u nás, ale půjde dál a nakonec dorazí i do vašich zemí. Nebojujme odděleně! Nechť vaši bojovníci přijdou a spolu s lidem Elvenu čelí temnotě! Kéž je nám dopřáno společné vítězství nad temnotou – o to vítězství se však musíme přičinit!

Kéž se rozhodnete správně.
Rada zaříkávačů v Elvenu

1 komentář u „Z deníku sokolníka Alkariho I (shrnutí)“

  1. Konečne sa dostávam aj ku komentárom k tvorbe.Veľmi pekné! Aj to pokračovanie – II.diel. To je viac aj moja parketa, teda popisovať reálie na pozadí živých príbehov, je to lepšie ako klasické moduly. Preto sa budem snažiť aj moje nové moduly (Zeelandia je už hotová), orientovať tak, aby boli viac oživené krátkymi úryvkami príbehov, legiend, kroník a vzťahov postáv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>