3. občanská válka v Aledonii (shrnutí)

V roce 1706 někdo zkusil zavraždit aledonského krále a podezřelý vévoda z Broliandu dal při obhajobě přednost síle svých vojáků před slovy právníků. Tak začala 3. občanská válka, krvavá předzvěst věku temnoty.

Atentát na Samuela IV. Rilenského

23. enten 1706 AL

Král Aledonie – Samuel IV. rilenský vládnul zemi pevnou rukou již patnáct let. Za něj se Aledonie stala skutečnou mocností, jež má dostatek prostředků nejen pro své bytí. Absolutistická pozice krále nebyla v mírových dobách nikdy pevnější, než je tomu teď. Avšak boj šlechtických frakcích neustal ani nyní. Vražedná hra intrik aledonských šlechticů často vedla zemi na pokraj zhroucení, ale terpve nyní měla vést ke zničení krále. Ačkoliv byl Samuel dobrý vládce, tak nikdy nebyl dobrým politikem a jeden z nejstarších rodů Aledonie prahnul po vládě.

Byl jím hrabě z Vaal, kdo připravil atentát na krále. Král 23. entena sice smrti unikl, ale skvěle připravený hrabě z Vaal neváhal a vše nastražil na vévodu z Broliandu. Vévoda z Broliandu obviněn z velezrady měl být zničen. Král osobně se vydává na pochod proti severnímu městu. Broliandský vévoda přesvědčen, že jde o pokus krále ho zničit, se králi postavil s hrstkou svých přívrženců. Vévoda z Vaal narychlo získal informace, potvrzující vévodovy domněnky (falešné důkazy) a i se svou frakcí se k vévodovi z Broliandu připojil. Tak začala již třetí občanská válka o Aledonii.

Bitva o Broliand

19. paren 1706 AL

Právě svítalo, když z mlhy Wondaru zavlály prapory královských gard. Samuel IV. a jeho příbuzní (vévoda z Rilenu a hrabě z Torkynis) stáli se svými armádami na kopci jihozápadně od Broliandu. Vévoda Broliandu a jeho noví přítel hrabě z Vaal vypochodovali před město. Početní stavy armád byly velmi vyrovnané, i když král měl mírnou přesilu. Bitva se strhla zhruba dvě hodiny po úsvitu, jen krátce po pokusu o vyjednávání. Samuelův otec velmi dobře reformoval královské gardy, ale od těch dob již uplynulo velmi mnoho času a Samuel se o armádu v dobách míru moc nestaral. To se také projevilo na výsledku bitvy. Skvěle vycvičení vojáci vévody z Broliandu, který si vždy potrpěl na jakákoli vojenská cvičení, nyní vládli na bitevním poli. Bitva netrvala ani dvě hodiny a bylo jasné, že král bude stát na straně poražených. Vévoda z Broliandu a hrabě z Vaal se mohli radovat z malého vítězství, ale všichni věděli, že to je pouze začátek.

Z šlechticů při bitvě nikdo nezemřel a to proto, že se jí osobně účasnil jen vévoda z Broliandu. Král i ostatní ji sledovali jen z povzdálí. Nyní po bitvě hrabě z Vaal rozjel další kolo svých smrtících intrik. Jeho zemská síť konečně přinášela své ovoce. Věděl téměř o každém kroku královích přívrženců. Před započetím války si vzal dceru vévody z Harimy a ten se teď (né moc ochotně) postavil na jeho stranu proti králi. Vojensky silnější frakce vévody z Broliandu nyní zabrala dvě markýzství nedaleko Karských kopců. Obě města se vzdala, neboť mnohonásobné přesile nemohla vzdorovat a markýz z Thunaru ani nechtěl.

Svatba Samuela a Lianel

1. eren 1707 AL

Po bitvě u Broliandu, kde král prohrál, již nikdo nepochyboval, že se rozhořela další bratrovražedná válka. Všude se mluvilo o vzpůrném vévodovi z Broliandu Markovi II. Skutečnost však byla jiná. Celou záležitost pevně řídil hrabě Thomas z Vaal. Situace se pro krále příliš slibně nevyvíjela. Spousta šlechticů se snažila držet stranou, protože všichni věděli, jak podobný konflikt dopadnul v minulosti. Tam vyhráli ti, kteří se v prvnim kole do války nezapojili. Na straně krále stál jeho bratranec vévoda z Rilenu. Vévoda z Rilenu měl za ženu dceru starého hraběte z Torkynis a tak hrabě stál na straně krále. Nyní si král snažil více naklonit vévodu ze Sorethu na svou stranu. Soreth nebyl přiliš významný po vojenské stránce, spíše se jednalo o jistou symboliku.

Král nabídl sňatek překrásné Lianel, dceři vévody ze Sorethu. Vévoda i Lianel přijali, ale všichni věděli, že tento svazek byl spíše z rozumu než z lásky. Sorethští byli vždy věrní králům, ale tento svazek měl jejich náklonost upevnit. Svatba se měla uskutečnit v době, kdy se nedalo bojovat a kdy se plánovalo. Byla jí zima a Samuel si vybral období, kdy zima vládla pevnou rukou. Hrabě z Vaal však neváhal a i když mu tato skutečnost z prvu unikla, tak jako odvetu naplánoval vraždu vévody ze Sorethu. Thomas věděl, že na jeho místo pak přijde mladý a nezkušený syn vévody ze Sorethu – Elenir. Vévoda na svůj život moc opatrný nebyl, spíše se však jednalo o hrdost než lehkomyslnost. Tak týden před svatbou, při cestě do Awy, byl vévoda zrazen vlastními lidmi. Ti byli nastrčeni Thomasem z Vaal. Svatba, zastíněna vraždou vévody ze Sorethu, se přesto konala. Elenir místo toho, aby z vraždy obviňoval královi odpůrce, tak zatrpkl vůči králi samotnému, ovšem respektoval rozhodnutí svého otce o podpoře krále.

Tažení na Vaal

20. rasten 1707 AL

Zima skončila a stejně tak skončila doba smíru. Obě strany byly maximálně připraveny na nové kolo bojů. Bojů, které rozhodnou o budoucím vládci nejmocnější říše západu – Aledonie. Král se svými stoupenci a novým spojencem, vévodou z Tosy, připravil tažení na jednoho z hlavních aktérů války – hraběte z Vaal. I strana vévody z Broliandu si připsala nového spojence, byl jím vévoda z Hido. Na straně krále Samuela IV. tak byli vévodové z Tosy, Rilenu, Sorethu a hrabě z Torkynis. Na straně vévody z Broliandu byli vévodové z Harimy, Kai, Hido a hrabě z Vaal. Obě strany pak za sebou měli ještě pár měst a nižších šlechticů.

Král vyslal kapitána svých gard a vévodu z Tosy, aby dobyli Vaal. Sídlo a město Thomase z Vaal bylo jedno z nejlépe opevněných míst říše. Již za dob zrodu Aledonie město existovalo a jeho opevnění je pozůstatkem této doby. Dobýt toto město vyžaduje dlouhé obléhání, avšak královi generálové předpokládají nizký stav zásob v městských sýpkách po zimě.

Obléhání Vaal

4. enten 1707 AL

Od doby, kdy bylo započato obléhání hraběcího města Vaal, uplynulo již mnoho času a výsledek se zdál být nejasný. Jak se ukázalo, tak hrabě se na možné obléhání dobře připravil. Město mělo na první měsíc dostatečné zásoby, ale nyní již začaly docházet. Mezi tím vévodové z Harimy a Kai vedli boje se sorethskými vojáky a broliandští drželi na uzdě královské jednotky. Odstraněním Sorethu si vévoda z Kai chtěl uvolnit ruce na pomoc Vaal.

Potyčky vévodských vojsk v Broliandských lesích se táhly velmi dlouho. Vévodové z Harimy a Kai nebyli schopni nadlouho odstavit Soreth, jelikož znalost místních podmínek se ukázala jako rozhodující a k nelibosti Kai a Harimy byla na straně Sorethu. Soreth však nebyl nikdy příliš vojensky silný, proto se Kai a Harima rozhodli vyslat své jednotky na pomoc Vaal.

Napadení Aledonie

10. enten 1707 AL

Situace v Aledonii se nevyvíjela moc dobře. Král, jenž nezvládá svojí vlastní šlechtu, se netěší velké úctě ani v zahraničí. Zejména ve státech Malé Dohody se leccos začíná šuškat. Hrabě z Vaal zprostředkovaně jednal s představiteli Thosu (severní stát Malé Dohody) o možnosti opětovného připojení východního Thosu, jenž byl v minulosti Aledonií dobyt. Jeho zájmem bylo, aby vévoda z Tosy byl donucen ztáhnout svá vojska z obléhání Vaal a bránit západ země, kde byly jeho državy.

Krátce zrána jednotky Thosu obsazují most přes Nelonský kanál. Ten je jediným přes kanál a jako takový je klíčový. Útok byl rychlý a pro pohraniční jedotky vévody z Tosy překvapující. Vévoda totiž jednal s představiteli Malé Dohody a ti mu dali příslib nevměšování se do vzniklé krize. Dobytí východního Thosu bylo otázkou okamžiku a díky překvapení nedošlo na thoské straně k téměř žádným ztrátám. Ihned po jeho dobytí se připojené město začalo opevňovat proti případné protiakci.

Stažení vojsk vévody z Tosy

14. enten 1707 AL

Útok na západní hranice Aledonie byl pro krále a jeho přívržence šokující. Způsob, jak zabránit válečnému konfliktu s Malou Dohodou, se zdál být nemožný. Vévoda z Tosy ihned po zjištění této věci zaslal žádost o vysvětlení do Edenu. Ovšem v Edenu vládl obdobný zmatek a vládci všech členských zemí Malé Dohody si povolali vládce Thosu na kobereček. Ovšem po několika hodinovém jednání se zbylí vládci Dohody nechali přesvědčit o správnosti celé záležitosti. Zde se dohodli na zabrání území, jenž jim Aledonie v dávné minulosti zabrala. Jednalo se o celou část aledonského pobřeží Nelonského kanálu. Padla zde i zmínka o zárukách, které nabízí hrabě z Vaal, pokud jeho strana zvítězí.

Hned za svítání vévoda z Tosu rozhodl o navrácení svých jednotek domů. Jednal tak na rozkaz Samuela IV. Ten mu přikázal vyřešit konflikt s Malou Dohodou za jakoukoli cenu ku prospěchu říše. Jeho prvořadým úkolem bylo zajištění současných pozic Aledonie.

Dobytí Sorethu

23. enten 1707 AL

Od počátku války již uplynul rok a i když byl zprvu ve výhodě král a jeho strana měla vítězství již nadosah, tak počátek nového roku již pro jeho stranu tak příznivě nevypadal. Spor s Malou Dohodou se rozhořel již naplno a král neměl prostřetky k jeho rychlému vyřešení a vévoda z Tosy bude sotva na celou záležitost stačit sám. Vaal je sice stále obléhán jednotkami krále a vévody z Rilenu, ale jestli se jednotky vévodů z Kai a Harimy spojí, pak osvobození Vaal již nebude překážet nic. Poslední překážkou tomuto aktu byl Soreth, město, jemuž vládnul Elenir, syn zavražděného vévody Sorethu.

Mladý vévoda ze Sorethu velmi dlouho čelil spojeneckým armádám vévodů z Kai a Harimy. Hned zpočátku se projevila početní převaha nepřátel a ani znalost podmínek a partizánský způsob vedení bojů Elenirovi nezajišťoval potřebný náskok. Po dlouhých měsících bojů byl Soreth dobyt. Útok na město proběhl ze dvou směrů. Zkrz lesy procházela armáda vévody z Kai, tomu sorethští způsobili nemalé ztráty. Vojáci vévody z Harimy pak využili loďstva vévody z Broliandu a vylodili se nedaleko města. To mladý šlechtic nečekal a tato chyba se ukázala pro město osudovou. Harimští vojáci napadli sorethtské jednoty ze zálohy a to byl jejich konec. Elenir se však s asi třicítkou svých můžů zachránil. Spolu s nimi pak podniká útoky na zásobovací jednotky obou vévodů a oddaluje tak jejich pochod na Vaal, kde mají v plánu osvobodit hraběte z obležení.

Osvobození Vaal, bitva u Tosy a zabrání Karských kopců

28. enten 1707 AL

Vévodové z Kai a Harimy i přes potíže, jenž jim způsobovaly jednotky Elenira ze Sorethu, přesunuli své armády k Vaal. Nyní jim už k cestě na Awu chybělo jen osvobodit Vaal. Král, přestože viděl přímý postup svých nepřátel, se nezmohl na nic víc, než čekat a držet své pozice. Začala příprava na obranu Awy.

Hlídky obléhatélů Vaal se zdržely a vévoda z Rilenu, jako velitel těchto armád byl, úplně slepý. Očekával, že armády z Kai a Harimy jsou od města vzdáleny na tři dny pochodu. Ovšem situace byla jiná. Vévodské armády v Sorethu nelenily a přesunuly se blížeji k Vaal. Zde, v noci na 28.6, pod rouškou tmy, zaútočily na pozice obléhatelů. Síly byly vyrovnané a obráncům města chvíli trvalo, než vyšli svým zachráncům na pomoc. Ovšem jejich úder do týla nepřítele byl konečný. Vévoda z Rilenu se ze zbytkami svých věrných stáhnul a začal se přesouvat do Awy.

Mezitím jednotky vévody z Broliandu zaútočily na pozice královské armády v Karských kopcích. Ztráty byly velké, ale strategickou pozici se vévodovi podařilo dobýt. Odteď již útoku na Awu nebránilo nic. Zásobování nyní bylo zajištěno ze dvou směrů, z Vaal a z Broliandu přes Karské kopce.

V tutéž dobu vrcholila krize s Malou Dohodou. Horkokrevnější vévoda z Tosy nechtěl ustoupit požadavkům společenství měst a jejich postup prolil vlastní krví. Při bitvě u Massenu byl zabit vévoda z Tosy a jeho vojska utrpěla velkou porážku. Malá Dohoda tak zabrala své územi, jenž kdysi patřila Edenu a Thosu.

Awa v plamenech

14. paren 1707 AL

Samuel IV. již tušil, že brzy nadejde konečný útok na jeho osobu, ale ustoupit nechtěl. Na svých bedrech nesl tíhu nejmocnější země západu a aledonští králové ještě nikdy v historii nepodlehli nátlaku šlechty. On nechtěl být prvním. Vojska pod praporci vévody z Broliandu, Kai, Harimy a hraběte z Vaal se nebezpečně přiblížila k Awě. Samuelovi se narodil syn, pojmenován byl po svém dědovi z Lianiny strany – Assinius.

Den před vypuknutím bojů uprchla Lianel s vědomím svého manžela z města. Sebou nesla naději vznešeného a starého rodu, jenž vládnul pevnou rukou Aledonii v dobách dobrých i zlých. Lianel, jako kněžka bohyně Mab, odjela skrýt sebe i své dítě na svatý ostrov Valinor. Zde ho připraví na dobu, kdy si vezme zpět to, co mu právem náleží.

V noci ze čtrnáctého na patnáctého se rozezněly trubky útočníků. Vše značilo, že boj již nastal. Na Awu, největší město západu, se vrhli vojáci, jenž svou věrnost chovali k největšímu nepříteli krále. Vévoda z Broliandu osobně velel útoku na Awu, ale předtím nechal tísícům obyvatel města čas na jeho opuštění. Královská garda, která již byla velmi oslabená a plná nováčků, neubránila vnější město příliž dlouho. Avšak boje o město vnitřní a palác samotný již byly prolity krví nepřátel a broliandští umírali po stovkách. Nakonec však padl v boji i král a postupně všechna ohniska odporu ve městě uhasínala s tím, jak se zpráva o smrti Samuela IV. šířila.

Proroctví Mab

(autor: Imladris)

16. paren 1707 AL

Dálší den od útěku se Lianel zjevila bohyně Mab. I Assinius přestal plakat a vztahoval své ručky směrem k Mab. Lianel se dozvěděla, že Assiniuss dostane Awu zpět. Ne však násilím, ale lstí. Mab ochrání uprchlíky před nepřáteli, kteří by chtěli život jejího syna.

Hrabě Vaal zajal jediného živého občana v Awě, a to slepého starce, který tvrdí, že za život prozradí, jak se ochránit před ztracením Awy. Nerozradí jen, že Lianel uprchla (toho už si dávno všimli), ale vyzradí něco mnohem důležitějšího: Assiniuse, syna, který získá Awu zpět a který se narodil chvíli před útokem.

Vaal si starce ponechá jako věštce a svolá radu všech, co dobyli město. Přes horlivé debaty zatím nevyšlo nic. Sice již naplánovali složitý mechanismus ochrany města, ale místo, kde se Lianel úkrývá, není známo. Vévoda Harimy vyšle skupinky vojsk po celém okolí, aby našlo všechny matky s novorozenci.

Po dlouhých a prázdných dnech usilovného přemýšlení přivedou matky, ale žádá z nich není Lianel.

Vaal proto v nitru duše čeká, až Assinius vyroste, cvičí se v boji, vycvičuje lukostřelce na hradby, ale vůbec ho nenapadne, že se nebude měřit sílou meče, ale jen sílou mysli …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>