Zhypnotizovaní nelžou

Kupec Edam Boote, známý též jako Armin Gurden, si svou prací pro Vasgarskou akademii znepřátelil zeelandijské mágy. Toto střetnutí s jedním z nich přežil jen kvůli mágově přílišné důvěře v poučku, že „zhypnotizovaní nelžou“.

Loď Zlatá vlna, galeona zeelandské výroby plující pod vlajkou Julské říše, právě minula Estanský mys. Nekopírovala ale pobřeží, nýbrž pokračovala v nezměněném kurzu na širé moře. Díky teplému jižnímu větru plula rychle.

Posádka se skládala z nejrůznějších ras a národností. Mezi námořníci byli gnómové i lidé z téměř všech zemí na březích Mělkého, Ostrovního a Nekonečného moře. Mezi pracujícími a pokřikujícími námořníky se znuděně procházeli pasažéři – skupina čtyř po zuby ozbrojených trpaslíků a dva muži – vysoký bezvousý žoldnéř s širokým mečem a střízlivě oblečený obchodník s vážným výrazem v tváři zdobené šedivějícím knírkem a bradkou. Trpaslíci se celou cestu bavili jen mezi sebou a ostatních se stranili. Zato obchodník a šermíř během cesty konverzovali nejen mezi sebou, ale i s kapitánem a posádkou. Právě teď stáli na přídi a hleděli na moře.

Obchodník se jmenoval Edam Boote a pocházel ze Zeelandie, ale posádka ho znala jako Armina Gurdena, občana Julské říše se zeelandijskými předky. Jen nemnozí znali jeho pravou totožnost a ještě méně jich znalo důvod, proč musí před ostatními Zeelandijci skrývat své jméno.

Mezi těch několik vědoucích patřil i muž po jeho levici, aledonský šermíř Marginald. I on používal krycí jméno – pro ostatní byl Cerros. Původně byl žoldákem, ale kdysi spolupracoval s panem Bootem ve věci ochrany jistého velmi cenného zboží a poté natrvalo zůstal v kupcových službách. Jeho síla, šermířský výcvik a zkušenosti již několikrát zachránily oběma mužům život.

Edam zašeptal: „Může nás někdo slyšet?“

Marginald se nedbale ohlédl, a když neviděl nikoho, kdo by je mohl poslouchat, zašeptal: „Vzduch je čistý.“

Kupec stále šeptem odvětil: „Včera večer jsem dostal dalšího drozda.“

Včera kolem půlnoci vlétl otevřeným oknem do Booteho kajuty neviditelný drozd, zjevil se, aby promluvil, a po odříkání zprávy zmizel. Od té doby, co poprvé pracovali pro Vasgarskou univerzitu, si oba muži zvykli na tento způsob předávání zpráv.

Edam dokončil své sdělení: “Tu truhlu od gnóma Joriva máme vyložit už v Kamaře, v hospodě U Plného měšce si ji vyzvedne člověk jménem Bertalis. Detaily znám.“

Pan Boote byl obchodník se šperky a magickým vybavením, a právě jednu velmi cennou a důležitou kouzelnou věcičku (dokonce tak důležitou, že nevěděl, o co přesně jde) měl dopravit mágům do Vasgaru. Podmínkou ovšem bylo, že se vše udrží v tajnosti – kvůli obchodním kontaktům s Vasgarem měl totiž v minulosti problémy se zeelandijskou vládou a nechtěl znovu riskovat.

„Tuším zradu. Budeme se držet původního plánu, ale buď na pozoru.“

Marginald přikývl.

Vtom se z koše na stěžni ozval křik: „Loď na obzoru! Vpředu na pravoboku!“

Oba muži vzhlédli. Obchodník sáhl k opasku a z jednoho z kožených pouzder vyňal malý dalekohled. V klidu teleskop zaostřil.

„Zeelandijská vojenská plachetnice!“ upřesňoval námořník ve stěžňovém koši.

Kapitán, menší zavalitý vousatý člověk s opálenou pleší, dokulhal na příď. „Pane Gurdene, máme se nechat zkontrolovat, nebo jim ujet?“ Strach v jeho očích prozrazoval, že preferuje druhou možnost, ale věděl, že vojenské lodi Zlatá vlna neuteče. Sloužil Booteho rodině jako námořník už od svých mladých let, takže věděl o pánových problémech. Loď patřila Bootemu, kterému by jakožto zrádci mohla být odebrána a kapitán by se stal přinejlepším obyčejným námořníkem, ale spíš galejníkem.

„Budeme vyjednávat. Nech to na mě.“ Edam Boote se na chvilku povzbudivě usmál, což kapitánovi dodalo klidu.

Posádka vojenské lodi si Zlaté vlny evidentně všimla, protože zamířila k ní. Na tom nebylo nic divného; vojáci měli právo vybírat ve svých výsostných vodách clo a „poplatek za bezpečnost“. Vojáci proti pirátům mnoho nedělali, poplatky však dosahovaly značné výše.

Lodě už byly na doslech od sebe. Po sborovém „Ahój!“ z obou lodí se z vojenské karaky ozval hlas zvyklý poroučet: „Nebraňte se zahákování, bude provedena rutinní prohlídka lodi a nákladu!“

Karaka vykroužila elegantní smyčku a zařadila se k boku galeony. „Zahákovat!“ zavelel majitel hlasu, zarputile vyhlížející důstojník s huňatým černým knírem. Vojáci hodili na bok Zlaté vlny provazy s háky a položili mezi oba koráby můstek. Několik vojáků včetně důstojníka přešlo na palubu obchodní lodi.

Na palubě Zlaté vlny se zatím všichni drželi vzadu, aby na sebe příliš neupozorňovali. Jen Edam Boote stál u můstku mezi loďmi a chladně, leč zdvořile vítal vojáky.

„Chci vidět lodní deník a vybrat daň za bezpečnost. A prohlídnu si náklad.“ řekl důstojník a Edam mu promptně vydal lodní deník.

„Daň za galéru je sto zlatejch, sem s nima.“ pokračoval voják.

„Tady jsou.“ Edam odevzdal váček se zlatem důstojníkovi.

„Co jste vůbec zač? Na kapitána vypadáte moc uhlazeně, pane.“ otázal se voják posměšným tónem.

„Jmenuji se Armin Gurden a jsem majitelem této lodi, pane.“ zněla odpověď. Edamův tón se vůbec nezměnil, byl stále stejně slušný a věcný.

„Hm, a kde je kapitán?“ Důstojník teď vypadal mírně nazlobeněji. Aby svou špatnou náladu zakryl, začal se tvářit záludně; přejížděl pohledem z Edama na kapitána a zpět.

Kapitán nebyl právě ve své kůži, ale Edamovo nenápadné mrknutí mu dodalo odvahy. „Tady jsem.“ řekl a vykročil k vojákům. Hlas měl pevný a tvrdý.

„Co jste to za kapitána…“ začal důstojník, ale nedořekl. Na palubu Zlaté vlny totiž vkročil mladý muž v modrém plášti. V levé ruce, zdobené mnoha prsteny, svíral pokroucenou vyřezávanou hůl a pravou rukou žmoulal a uklízel do kapsy nějaký pergamen. Ve výrazu tváře i v ocelově modrých očích se mu zračila arogance. Když stanul před Edamem, jeho rty vykouzlily sebejistý, neupřímný úsměv. „Thorolfe, vezměte si dva muže a tady s kapitánem se podívejte na lodní náklad. Já si zatím promluvím s tímto pánem.“ rozkázal důstojníkovi.

S přítomností mága Edam nepočítal. Teď měl jen chvilku na to, aby něco vymyslel. Sám byl nedostudovaným mágem, tušil tedy, co na něj kouzelník může použít. Má se chránit před čtením myšlenek? Ne, tím by své schopnosti prozradil. Mág je mladý a až příliš sebejistý, snad ještě nemá vytrénovanou vůli. Musí vše vsadit na jednu kartu.

Mág zamumlal zaklínadlo, učinil několik gest a upřeně se zahleděl Edamovi do očí. Vždyť je to jasné, použil hypnózu! Jednoduché, ale účinné kouzlo, co jiného by mohlo takového mladého kouzelníka napadnout! Edam dobře znal účinek hypnózy – oběť se uvolní a její myšlení se vypne, lépe řečeno je nahrazeno příkazy kouzelníka. Mág nebude potřebovat čtení myšlenek – vždyť zhypnotizovaní nelžou!

Už skoro začal hypnóze podléhat, ale na poslední chvíli se ovládl. Jeho mysl se postavila do střehu a jeho rysy ztvrdly. Cítil, jak tlak na jeho vůli začíná ochabovat, a uvolnil své tělo a hlavně obličej. Mysl však zůstala ve střehu. Jeho oči stále prozrazovaly odhodlání, ale zbytkem obličeje napodobil výraz zhypnotizovaného.

Podařilo se. Mág se vítězoslavně usmál a začal klást otázky.

„Jak se jmenuješ?“

„Armin Gurden.“ vypálil Edam okamžitě.

„Jaká je tvá funkce na této lodi?“

„Jsem jejím majitelem.“

„Náklad je také tvůj?“

„Ano.“

„Doveď mě do své kajuty.“

Mág se otočil od Edama a kývl na dva vojáky: „Vy půjdete se mnou.“

Edam se mezitím prkenně rozešel směrem na záď.

Když došli do Edamovy kajuty, mág se rozhlédl a přikázal jejímu obyvateli: „Ukaž mi všechno, o čem nesmím vědět. Začni v této kajutě.“

Edam stál a nechápavě na mága hleděl. Tento rozkaz byl poměrně složitý; člověk pod hypnózou by ho nemusel pochopit.

„Ach tak, zkusím se zeptat jinak. Jsou v této místnosti tajné skříňky či přihrádky?“ znovu zformuloval otázku mág.

Edam kývl.

„Kde? Otevři je!“

Edam vytáhl z kapsy klíč, odemkl svou truhlu, dotkl se jedné ze stěn, vyřkl heslo „Zítra večer U zarezlé kotvy“, nechal obsah truhly popojet o pár palců nahoru a vyndal z truhly několik knih a váčků z penězi a dvoje náhradní šaty. Pak otevřel přihrádku na dně a odhalil tajnou schránku plnou zlatých prutů.

„Samozřejmě. Je ještě něco ukryto jinde na lodi?“

Edam Boote odvětil: „Momentálně ne. Lodní deník bývá v tajné přihrádce v kapitánově kajutě.“

Mág se na chvilku zamyslel.

„Odkud kam plujete?“

„Z Elmothu do Kamary a potom do Awy.“

Následovalo další mágovo zamyšlení.

„Znáš osobu jménem Edam Boote?“

Opět následovalo zavrtění hlavou. Edamova tvář na chvilku ztvrdla. Mág si toho všiml, ale nebyl si jistý.

„Vykloň se z okna. Prostrč jím ruce a hlavu.“ přikázal.

Edam příkaz poslušně vykonal. Mág zřejmě pojal podezření, zda kouzlo nepřestává působit, a chtěl se tímto jednoduchým způsobem přesvědčit. Okno sice nebylo dost velké, aby jím mohl vypadnout, ale v požadované pozici se vydával mágovi všanc. Málokdo by o své vůli splnil tento příkaz bez zaváhání; Edam však věděl, že neuposlechnout by znamenalo prozrazení a smrt.

Mág udeřil Edama holí do zad. Dost tvrdě, aby to bolelo, ale ne tak, aby ho skutečně zranil. „Zhypnotizovaný“ Edam jen hrkl a zůstal v původní pozici. Mág mu přikázal odejít z kabiny a vyjít na palubu. Uf, povedlo se, oddechl si pan Boote.

Těsně po Edamovi a mágovi se vrátil i kapitán v doprovodu důstojníka Thorolfa.

„Co jste zjistil výslechem, pane?“ dychtivě se otázal Thorolf.

„Nic, vůbec nic.“ odvětil zklamaně mág.

„Tak ho zatkneme a vyslechneme ho v přístavu.“ navrhl voják.

„Ne.“ prohlásil rezolutně mág. „Tohle není náš člověk.“

„Ale vždyť přesně odpovídá Booteho popisu! Nemůžeme ho jen tak nechat jít! Co tomu řekne velení?“ Důstojník se začal potit a na jeho tváři vystřídal nadšení strach.

„Jistá podobnost tady je, ale tohle nemůže být Boote. Jste Edam Boote, pane Gurdene?“ prohlásil znechuceně mág. Když Edam zavrtěl hlavou, zeelandský magik prohlásil: „Slyšíte, Thorolfe? Nemáte důvod pochybovat, je pod hypnózou. A zhypnotizovaní nelžou.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>