Sarduri Kopiník

Jeden „hrdina“ bojů proti Mornaaru.

Sarduri Kopiník

Sarduri Narážeč, Sarduri Napichovač, Hladovec, Sarduri Zrůda (Mornaar), Temný hlad (Mornaar), Alkurika (Mornaar)

Vzhled: jde o tvora připomínajícího člověka pouze vzdáleně – jeho rasa nebyla dosud popsána (viz jeho životopis). Je vysoký 3 metry a může vážit zhruba 300 kilogramů. Nohy jsou neuvěřitelně silné (svalnaté i tlusté) a mají jen velice zhruba naznačená chodidla. Zdá se, že ta sama jsou silně zrohovatělá. Mají černou barvu. Tělo nad pasem není tak mohutné. Chybí mu krk a velká hlava vyrůstá přímo z ramen. Je vysunutá mírně dopředu, obličej je poněkud tykvovitý a se zvířecími rysy. Dle některých zdrojů jej lze trochu připodobnit k obličeji gorily. Černé oči jsou korálkovité, ale jinak lidské. Uši se ztrácí v srsti. Širokým ústům dominují velké lopatovité zuby. Je silně zarostlý tmavohnědou srstí, která je hustá od pasu dolů než nahoru. Srst si zastříhává a na některých místech (obličej, brada, dlaně, spodní část nohou) vyholuje. Viditelná kůže je snědá, ale nelze říci jestli přirozeně nebo vlivem počasí. Charakteristicky páchne.

Oblečení je praktické, vojenského střihu a určené buď pro boj nebo pro pohyb divočinou. Většinou sestává z kůže. Obléká se jako člověk, tj. boty, kalhoty, košile s dlouhými rukávy. Součástí oblečení je vždy zbroj: pevné, šikovně okované boty, holenice, chrániče předloktí. Při akcích to doplňuje většinou zbroj z tvrzené kůže nebo vzácněji kroužková košile. Vždy chodí ozbrojen a na opasku má zavěšeny různé drobnosti vojenské denní potřeby. Nenosí žádné šperky vyjma magických.

Chování a charakteristika: Má hrubé chování žoldáka, vlastní zákony chování a nezatěžuje se tedy příliš konvencemi běžné slušnosti. Protože se orientuje stejně tak čichem jako zrakem, má sklon věci i lidi očichávat. Hlas má bručivý, poměrně hluboký, ale chybí mu znělost a síla obvyklá u ostatních obrů. Chová se většinou nespolečensky, ale čas od času je ochoten si popovídat – pak je překvapivě dobrý debatér a vypravěč.

Hlavním motivem ovládajícím jeho chování je nenávist k Mornaaru: věří, že proti němu a jeho spojencům je nikoli možné, ale dokonce nutné použít jakoukoli techniku, která vede k úspěchu. Mezi jeho nejodpudivější zvyky patří neskutečná brutalita, naštěstí vyhrazená pouze pro Mornaar, a lidožroutství. Lidé, skřeti a další mu opravdu chutnají, a dokonce má sklon zapomínat uprostřed boje, že je na bitevním poli a ne v hostinci. Bohužel rovněž schválně „zapomíná“ na konvenci, že jídlo se nejdřív zabije a až pak pojídá – pohled na debužírujícího (jeho vlastní termín!) Sarduriho obrací na útěk celé mornaarské jednotky. Jeho chutím odpovídá i jeho bojový pokřik: Žrádlo! Žrádlo!, dle dobře informovaných zdrojů volaný hlasem žíznícího poutníka na poušti, který právě objevil oázu.

Ani chování mimo boj není bezproblémové. Má sklon řešit věci, které jdou řešit silou, silově, a nedodržuje zaběhlá pravidla a konvence v chování. Vyjma občasných komentářů k lidem a dalším tvorům z pohledu možného jídla je jeho největším problémem řešení intimních problémů mezi mužem a ženou. Většinou se k ženám chová nevšímavě či dokonce slušně, ale neschopnost nalézt partnerku čas od času řeší brutálním znásilněním. Přednostně si jako oběti vybírá protivníky z Mornaaru (je známo, že kvůli tomu občas loví otrokyně a pak si dopřává orgie), ale nejméně ve dvou případech to řešil únosem z vlastního zázemí.

Sarduriho lze charakterizovat obtížně. Vzhledově sice připomíná tupého, polozvířecího primitiva a tento pohled podporují i některé aspekty chování, ale na druhou stranu jiné aspekty poukazují na bystrou mysl s pronikavým úsudkem a opravdu širokým rozhledem. Každopádně ovšem nepatří mezi oblíbené spolubojovníky, protože jeho chování silně podlamuje bojového ducha.

Schopnosti a magie: Je to vynikající válečník. Dokonale ovládá kopí a prak, ale používat dovede i jiné zbraně a nebojí se kontaktního boje (po protivnících velice rád dupe). Příliš si nerozumí s luky. Kromě toho se projevuje jako schopný velitel. Větším oddílům ještě nevelel, ale často vede menší přepadové oddíly do 100 členů a několikrát se účastnil jako podvelitel větších výprav. Vojáci i důstojníci ho shodně hodnotí jako velice schopného, odvážného ale ne zbrklého, schopného udržet kázeň při útoku i útěku a hodícího se i na „jemnou práci“. Ovládá několik jazyků slovem i písmem – převažují jazyky Mornaaru, ale zdá se, že trochu rozumí i řeči elvenských elfů.

Jeho magické schopnosti, zdá se, souvisí s původem. Ovládá na vysoké úrovni telekinezi a využívá jí v boji. Kromě toho se zdá, že ovládá i sledovací kouzla nebo schopnosti. Ví se, že dovede magicky rozdělat oheň a ve velice omezené míře i léčit. U něj samého se objevují některé charakteristiky nemrtvého – nemá rád svatá místa a kněze, přežil i velice těžká zranění (šíp v hlavě), ovládá omezenou formu regenerace a dlouho vydrží bez vody či spánku. U jídla není jasné, zda ho potřebuje k životu nebo zda je nutné pro správné fungování některých schopností. Zdá se, že mu jsou nepříjemné i některé techniky boje s nemrtvými. Podle zpráv mu ale nic z toho neublíží. Ve vlastnictví má několik magických věcí, z nichž nejzajímavější je jeho kopí. Důrazně se doporučuje problému se dále věnovat. Pozor, Sarduri není příliš vstřícný ohledně otázek na své schopnosti!

Bydliště, povolání a společenské postavení: Nemá stálé bydliště, místo toho se toulá po celé jižní hranici Mornaaru. Zde je uznáván jako vynikající velitel a schopný válečník, ale přesto jeho proslulost není proslulost hrdiny – je uznáván, ale lidé radši vidí jeho záda než tvář.

Přátelé a nepřátelé: Není známo, že by měl bližší přátele. Mezi nepřátele patří celý Mornaar, vyhýbá se i Elvenu.

Životopis: Skoro jistě jde o mornaarský experiment, protože nikdo podobnou rasu tvorů neviděl a znalci vylučují, že by předváděné schopnosti šly získat přirozenou cestou. Dle neověřených zpráv se bytost podobná Sardurimu objevila na jižním okraji Mornaaru a ve sporném území mezi Kyrosem a Mornaarem už v padesátých letech sedmnáctého století. Delšímu působení by odpovídal i strach na straně mornaarských sil, který se projevil už na počátku Sarduriho ověřeného působení. Prokazatelně poprvé se Sarduri objevil mezi lety 1697-1699 u thracijských hranic. Poté na delší dobu nalezl útočiště v Isidorské oblasti Kyrosu, kde se proslavil jatkami u Krvavé studny a spoluúčastí na zničení pevnůstky Zelený Chlumek v severním podhůří Bílých hor. Roku 1713 už bojuje na kaledonských hranicích, kde se roku 1717 proslavil při ústupových bojích po fiasku útoku na Tugrakův Pelech. Od roku 1721 se toulá po celé jižní hranici Mornaaru, v letech 1725-1728 se účastnil výpravy do západního Mornaaru.

3 komentáře u „Sarduri Kopiník“

  1. V Kaledonii je Sarduri legenda, v zemích, odkud do Kaledonie běžně jezdí žoldnéři (Aledonie, Dohoda) o něm něco vědí všichni, kdo se o válku zajímají, v Arangielu o něm asi slyšeli jen jedinci s větším zájmem o zahraničí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>