Píseň o Hledačích

Píseň o Hledačích (stejně jako většina dalších pověstí s ní souvisejících) vznikla mezi elfy zkrácením Eposu o Hledačích. Ač mezi lidmi nedosáhla takové popularity jako v Elvenu a u elfích komunit v broliandských lesích, byla do arendijštiny několikrát přeložena. Zde je první překlad i s komentářem překladatele a Vasgarského knihovníka Marka z Karsu.

[download=24]

Píseň o Hledačích

Arwë, Turaimë a Curon,

rekové z rodu elfího,

kráčeli tudy na východ

do neznáma

do neznáma

Šermíř, lovec a kouzelník,

kráčeli cestou východní,

šli tam, kde žijí kentauři,

do Nandoru

do Nandoru

A na té cestě východní,

potkal je starý poustevník,

ptal se jich odkud přichází

a kam kráčí

a kam kráčí

„Arwë, Turaimë, Curone,

řekněte mi, kam kráčíte?“

„Jdem hledat město neznámé

Argenii

Argenii“

„Arwë, Turaimë, Curone,

řekněte mi, co hledáte?“

„Hledáme klíč od zázračné

Argenie

Argenie“

„Arwë, Turaimë, Curone,

víte vůbec co hledáte?

Snad poklady Argenie

Argenie

Argenie

Nejslavnější z elfích reků,

chcete horu argenitu?

Nebo truhly artefaktů

z Argenie

z Argenie?“

„Chceme věčný mír na zemi

ať už se nikdy neválčí

a to nám může zaručit

Argenie

Argenie

S mocí města Argenie

zničíme Erkovy zbraně

zabráníme velké válce

z Argenie

z Argenie.“

„Arwë, Turaimë, Curone,

víte o co se snažíte?

Jenom celý svět zničíte

z Argenie

z Argenie.

Jak řádili zlí titáni,

tak každý mocí posedlý

zničí cokoli co vidí

to snad chcete?

to snad chcete?

V Argenii strašné zlo je,

vím však že jej nenajdete,

k Argenii nedojdete,

jste bez šancí

jste bez šancí

Arwë, Turaimë, Curone,

i přes myšlenky vznešené

nehrajte si se strašným zlem

Argenie

Argenie

Radši dejte na mé rady

nehrajte si na zlé draky

bojujte se zlem na zemi

to je správné

to je správné“

Oni hledání nevzdali

po Argenii pátrali

i když ji najít nemohli

nevzdali se

nevzdali se

Cestou mnohé vykonali

strašné netvory zabili

Argenii však nenašli

nenašli ji

nenašli ji

Legenda k Písni o Hledačích

Píseň o Hledačích (stejně jako většina dalších pověstí s ní souvisejících) vznikla mezi elfy zkrácením Eposu o Hledačích. Přestože byla do arendijštiny přeložena, nedosáhla zde takové popularity jako v Elvenu a u elfích komunit v broliandských lesích. Není divu, vždyť velmi málo lidí ví, co je Argenie, a bez této znalosti je pochopení Písně takřka nemožné. Proto zde zkusím vysvětlit kontext této legendy.

Legenda praví, že létající město Argenie bylo vytvořeno titány dávno před začátkem AL, možná ještě před stvořením elfů. Až do Bitvy Titánů prý existovalo ještě jedno podobné město; jedni tvrdí, že bylo zničeno, podle druhých odlétlo do mrazivého Ringoru, kde bloudí dodnes. Podle náznaků z Curonových deníků soudíme, že argenijští titáni – argenové – odpočívají po těžké bitvě; nebo tomu alespoň Curon věřil (a my nemáme důvod zpochybňovat závěry tohoto největšího badatele o Argenii).

Podle zpráv očitých svědků má Argenie podobu obrovského lesklého talíře, na jehož povrchu stojí vysoké věže a domy. Křižuje nad Nandorem ve výšce několik set sáhů nad zemí, ale několikrát byla spatřena i výš. Jak se udrží ve vzduchu však není známo.

Dokud létající město nespadne, žádný drak se k ní nemůže přiblížit – byl by zabit kouzly titánů. Je- li pravda, co říkají staré legendy o titánech, je pravděpodobné, že se draci Argenie bojí.

Titáni prosluli jako tvůrci mocných artefaktů a dokázali získávat magický kámen zvaný argenit, kterého si zejména theurgové cení mnohem víc než těch nejcennějších diamantů. V Nandoru jsou známa argenitová pole – ložiska argenitu na zemi nebo v malé hloubce pod zemí. Podle legendy pocházejí z tzv. argenitových dešťů – ty jsou způsobeny pádem argenitu z létajícího města (nebo snad poškozením některé argenitové části města?). Nikde jinde než v létajícím městě nenajdete větší koncentraci artefaktů, které by nedokázali vyrobit ani artemidé, proto je toto město častým cílem snílků a dobrodruhů. Drak tam vstoupit nemůže, ale humanoidi se prý mohou do města dostat pomocí artefaktu zvaného Klíč Argenie. Nikdo však neví, co to je, kde je, jak vypadá a jestli existuje a v kolika exemplářích. Většina lidí a elfů sice o Klíči nikdy neslyšela, ale hrdinové Písně o něm jistě věděli.

A dostáváme se zpět k „nejslavnějším z elfích reků“, Arwëmu, Turaimëmu a Curonovi. Všichni tři pocházeli z elfského knížectví v Broliandských lesích (příběh se odehrává před rokem 322, kdy se připojili k Arendii) a patřili k tamní honoraci.

Podle legendy bylo jejich cílem vzbudit obyvatele Argenie a přimět je, aby vyrazili do války proti Erkovým služebníkům. Pravděpodobnější ale je, že jen chtěli získat některé z titánských výtvorů.

Arwë byl knížetem elfů a mistrem šermu; vládl mečem lépe než kterýkoli jiný elf nebo člověk jeho doby. O jeho meči Ellenristu („Hvězdoseku“) vyrobenému z hvězdné oceli a posíleném magickými runami a třemi očarovanými argenity se pělo mnoho písní od Hromových hor po daleké země na jihu. Možná chtěl navrátit svému lidu zašlou moc a slávu pomocí mocných artefaktů, možná opravdu chtěl zničit síly temnot, aby jeho lid mohl žít v míru. Každopádně opustil své lesy, vládu přenechal dceři a odjel s Turaimëm a Curonem hledat Argenii.

Lučištník Turaimë byl blízkým přítelem knížete Arwëho. Nejspíš vyrazil na výpravu hlavně díky přítelovu vlivu. Jeho luk Cúaran („Král luků“) a pes Aicarcho („Ostrozub“) zabili mnoho zlých stvůr – před slavnou výpravou i v jejím průběhu.

Curon, slavný kouzelník a mudrc, pro svou výpravu měl i vědecké důvody – poznat titány a jejich artefakty. O upřímnosti jeho snahy dosáhnout věčného míru zničením Erkových hord můžeme vzhledem k jeho inteligenci pochybovat, musel vědět, že vstup Argenie do války by síly temnot vyprovokoval, a že argenové by nikdy nešli do války sami. Jako jediný však věděl dost na to, aby mohl artefakty titánů využít (i když otázkou zůstává, jestli k dobrému), takže byl pravděpodobným iniciátorem celé akce. Právě jemu vděčíme za tzv. Curonovy deníky, náš nejlepší pramen o Argenii, ale i o titánech a ztraceném artemidském městě Alkýře. Je mu též připisováno několik objevů na poli kouzel. Nesmíme zapomínat ani na jeho hrdinské zásluhy – bez něj by pouť družiny skončila mnohem dřív.

O činech této trojice Píseň nepojednává – ty jsou zaznamenány v Eposu o Hledačích a v Činech Hledačů, prózou psaném cyklu příběhů z Eposu vycházejících.

Sepsal

Marcus z Karsu, mistr knihovník vasgarské Akademie

ve Vasgaru

7. melena 701

P.S.: Zájemce o tuto problematiku odkazuji na Epos o Hledačích, na jehož překladu do arendijštiny pilně pracuji, dále na Činy Hledačů (již přeloženy) a zejména na originální Curonovy deníky. Bohužel je znám jediný ze sedmi svazků tohoto obsáhlého díla, a to třetí; v knihovně Akademie je jeho opis volně k nahlédnutí. Údajně se dochoval i svazek šestý – prý je uložen v Elvenu, ale tuto zprávu se nám zatím nepodařilo potvrdit.

3 komentáře u „Píseň o Hledačích“

  1. Zajímavě pojatá legenda.
    Moc hezké.
    :-D Jen ta píseň by si zasloužila hudební doprovod a také interpretaci pomocí znělejšího hlasu a přesnějšího, neodfláknutého, frázování.

  2. Tiara: tak sežeň pár hudebníků a postarej se o lepší nahrávku :)
    Já jsem spíš ten knihovník, který k básním píše učená pojednání, než zpěvák.

  3. Goran: Což o to. O hudebníky by nebyla nouze. Ale……já zpívám raději jen ve skupině, kde mě není moc sdlyšet, nebo v sebeobraně :-)
    A…….nahrávat není kde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>