Troglodyté

Velká Maronie ovládla skoro celou severní polovinu Pangoru, nikdy se však nepokusila dobýt Šedé hory; raději podporuje trpasličí říši Miridan. Důvodem není jen odvaha a houževnatost trpaslíků, ale i kmeny troglodytů obývajících tuto oblast. A proti nim jsou lidé velmi, velmi slabí.

Horskou stezkou kráčel oddíl vojáků vyzbrojených bronzovými oštěpy a dřevěnými štíty. Jen veliteli se u pasu houpal lesklý bronzový meč. Mrzlo a studený vítr profoukl i tlusté kožešiny, ve kterých byli vojáci oděni.

Rilan kal Terrin, velitel oddílu, věděl, že v tomto počasí jeho muži Zlatý průsmyk nepřejdou. Uvažoval, zda se mají vrátit, či ještě chvíli jít a zkusit najít nějaký úkryt, když se ozval hlas stopaře Kassena: „Jeskyně! Sto kroků před námi je jeskyně!“

Tato zpráva všechny muže povzbudila, takže přidali do kroku. Brzy vstoupili do jeskyně a dostali se z dosahu ledové bouře. Neměli dostatek paliva na rozdělání ohně, takže seděli v šeru a rozmlouvali o svých starostech.

Patřili k pluku Zlatých nožů, vyslanému do Miridanu na ochranu maronských obchodníků zde usazených a kvůli vojenské pomoci proti troglodytům. Právě šli z pevnosti Uzmaru a měli namířeno do Rudaru, trpasličího města a pevnosti v Šedých horách. Dnes už měli dorazit do cíle, ale bouře je zdržela. Za bouře je průchod Zlatým průsmykem nemožný a v noci velmi nebezpečný; budou tady muset počkat alespoň do rána.

Nastal soumrak a šero se zvolna změnilo v černočernou tmu. Stopař Kassen vyndal z torny několik dřívek a troud, z krku sundal ohnivý kamínek* a třením dřívek rozdělal oheň a zapálil dvě z pochodní, které mu podali ostatní vojáci. Budou muset celou noc svítit pochodněmi; sice tak spálí skoro všechny své louče, ale potmě zůstat nemohou. Kdo ví, co z nitra jeskyně vyleze; místní kraj je obýván troglodyty, jeskynními medvědy a ogloji-chorchoji.

Uplynulo několik hodin a dohořelo několik loučí, když ze tmy vyletěl oštěp s obsidiánovou hlavicí a jeden ze světlonošů se skácel mrtev k zemi. Druhý světlonoš byl také cílem útoku, ale jeho oštěp neškodně minul.

Světlonoš zakřičel a začal zapalovat další pochodně, které okamžitě rozdával vstávajícím vojákům. Ti se chopili kopí a pochodní a připravili se k obraně.

Ze tmy vybíhala stvoření vzdáleně podobná lidem, ale s šedou šupinatou kůží, shrbenými těly a nepřirozeně zploštělou hlavou. Tvorové měli tupý nos, velkou zubatou tlamu a netopýří uši, ale místo očí měli jen lysiny bez šupin. Troglodyté. Slepé stvůry z podzemí, orientující se čichem a ultrasluchem.

Obě strany se srazily. Krátká bronzová kopí lidí pronikala šupinami troglodytů. Kamenné nebo kostěné hroty troglodytích oštěpů se těm kovovým vyrovnaly a palice monster rozsévaly smrt. Na straně troglodytů byl i moment překvapení a fakt, že lidé si na rozdíl od nich museli svítit.

Rilan byl na nohou mezi prvními. Svůj oštěp vrhl po jednom z troglodytích kopiníků. Monstrum s oštěpem v hrudi o krok ustoupilo a svezlo se na zem. Mrtvolu však přeskočil další troglodyt, tentokrát vyzbrojený kamennou palicí. Rilan se skrčil, štítem vykryl ránu a s mečem namířeným na netvorovo hrdlo vyrazil kupředu. Povedlo se, meč prošel troglodytovou krční tepnou a zelená krev potřísnila velitelův oděv. Mrtvý troglodyt padl k zemi.

Přesně mířeným sekem se zbavil dalšího nepřítele, ale ztupil si přitom meč. Raději se sehnul pro bulavu mrtvého troglodyta; poslouží mu lépe než tupý meč. Zatímco palici sbíral, ucítil v zádech bolest. Ostré drápy dalšího troglodyta se mu zaryly do zad. Rilan nechal palici palicí a odkulil se do bezpečí. Právě včas, protože vzápětí na jeho místo spadl mrtvý netvor. Jeden z vojáků pomohl svému veliteli.

Velitel teď vytrhl jedné mrtvole vojáka z pochvy nůž a postavil se na nohy. Rozhlédl se po bojišti – z třiceti vojáků bojovala sotva třetina, ostatní byli mrtví nebo hledali spásu v běsnící bouři. Pochodeň třímal už jen jediný voják; dalším zdrojem osvětlení byla hořící lidská mrtvola na zemi. Troglodyté byli v téměř dvojnásobné převaze.

Pohled na druhou stranu Rilana vyděsil ještě víc. Něco se tam ve tmě lesklo. To může znamenat jen dvě věci – buď v záloze čekají další troglodyté, tentokrát veteráni s bronzovými zbraněmi (což jejich taktice vůbec nebylo podobné), nebo se tam skrývá šaman ověšený lesklými amulety. Velitel sám měl několik amuletů proti kouzlům, ale jeho vojáci tuto ochranu neměli. Navíc slyšel, že šamani umí ovlivňovat počasí – co když ta bouře byla dílem troglodytího šamana? V tu chvíli se rozhodl – musí šamana zabít, i kdyby to bylo to poslední, co na tomto světě udělá. Okamžitě vyrazil do útoku.

Zatímco běžel, v hlavě mu vybuchla prudká bolest. Bolest byla nesnesitelná, ale on pokračoval ve zteči. Do cesty se mu postavil velký troglodyt s obsidiánovým kyjem. Rilan jeho ránu vykryl a zkusil proběhnout kolem něj. Vykryl i druhou ránu palicí, ale pak ucítil, jako by mu něco vybouchlo v hlavě. Rilanova duše se odpoutala od těla a to spadlo na zem. Ze tmy se ozvalo zachrochtání – to se šaman zasmál nad svým úspěchem.

Troglodyté tu noc měli hody. Spáleného těla se ani nedotkli (troglodyté se ohně bojí) a mnozí vojáci spadli ze srázu venku před jeskyní, ale i tak jim zbývalo dvacet dobrých čerstvých lidských mrtvol. Mrtvolu velitele si šaman nechal pro sebe, ale nesnědl ji – bohové potřebují silná lidská těla.

Nutno podotknout, že šamani jsou mezi troglodyty vzácní. Na rozdíl od tupých obyčejných troglodytů jsou velmi inteligentní a talentovaní v magii; říká se, že jsou vtěleními svých bohů. Kdo ví, co je na tom pravdy.

*Ohnivým kamínkem se myslí kamenný přeslen na řemínku. Ten se dá použít jako setrvačník k rychlému zapálení ohně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>