O kamenných válečnících z Poslední hory

Jedna z pověstí horalského kmene Galderů ze severní Kaledonie. Takto byla zaznamenána na jaře 1703 AL knihovníkem Krodem z Pekelských Valů. Pověst se stane součástí modulu Podpeklí.

Uprostřed severských lesů, na samém jihu Pekelných kopců, leží hora s lysým vrcholem, svou výškou převyšující všechny ostatní vrchy v okolí. Ač je od jihu prvním z Pekelných kopců, horalé ji nazývají Poslední horou. Možná, že tento název souvisí s pověstí, která se o ní vypráví.

Kdysi dávno, v dobách dávnějších, než kam sahá paměť lidí, horalů, trpaslíků, ba i elfů, skřeti poprvé napadli tuto zemi. Už nikdo neví, kdo byli její obyvatelé, ale ať byli jakékoli rasy, museli před přesilou skřetů ustoupit. Jen hrdinný náčelník však byl ochoten čelit přesile, a jeho příkladu následoval tucet nejstatečnějších válečníků. Ti vystoupili na Poslední horu.

Když vystoupili na vrchol a uzřeli voje nepřátel drancující krajinu, vyzvali nejstatečnější z útočníků na souboj. Náčelník pravil: „Netvoři Mornaaru, zde bojujte! Nenecháme vás pronásledovat naše ženy a děti, dokud neprojdete přes nás!“

Bohové stáli při nich, takže Weldor roznesl jeho hlas po kraji a šumění listů se stalo ozvěnou mocného náčelníkova hlasu.

Tato ozvěna dolehla i k uším kapitánů Mornaaru, a ti pravili: „Co to je za opovážlivost? Musíme ty blázny smést z povrchu zemského! Vždyť je jich jen hrstka!“ I zaveleli všem svým vojům a vyrazili k Poslední hoře.

Skřetů byly tisíce; všichni byli velcí, strašní a okutí železem. Bohové však dál stáli při náčelníkovi a jeho válečnících, a proto vyzvali nejmocnější ze svého středu, Matku Zemi, aby zachránila tyto hrdiny. Země se smilovala a pravila: „Dobrá, ať jsou pevní a silní jako mé kosti a ať přes ně žádný skřet, obr, drak, ba ani bůh neprojde! Musí ale všichni přísahat, že po této bitvě budou čekat, až do chvíle, kdy bude obyvatelům této země ještě hůř, než jejich lidu dnes. Tehdy povstanou a budou čelit drakům, přízrakům a snad i některému z bohů. Až po této bitvě budou volní a jejich duše budou moci v klidu odejít.“

Když to ostatní bohové slyšeli, zhrozili se, a ještě větší bylo zděšení smrtelných hrdinů. Náčelník ale překonal strach a přísahal, že zde bude čekat, a nakonec bude čelit obrům, drakům a třeba i bohům, bude-li to třeba a zachrání-li tím svůj lid. Pak jeden po druhém přísahali všichni jeho muži.

V okamžiku, kdy poslední dokončil svou přísahu, se země zachvěla a kůže válečníků se změnila v kámen. Získali sílu největších obrů a pevnost nejtvrdších skal, ale uchovali si svou původní hbitost a obratnost. Byli neporazitelní.

To se ale už objevili první skřeti. Zastavili se a nevěřícně hleděli na zkamenělé válečníky. Pak dorazili jejich kapitáni a přikázali: „Povalte ty sochy! Postavíme tady pevnost a z těch kamenů uděláme základy!“

Jen co jejich slova dozněla, sochy ožily a zaútočily na skřety. Ti vyrazili do protiútoku, ale jejich meče a sekery se lámaly o kamennou kůži hrdinů. Kamenní válečníci odpovídali svými sekerami a kosili skřety jako zralé obilí.

Vůdci skřetů se chopili svých zbraní a sami zaútočili na bojující sochy. Ani oni jim ale nedokázali nic udělat a brzy byli pobiti. A když skřeti viděli padat své velitele, obrátili se na útěk a vrátili se tam, odkud přišli.

Po boji se válečníci vrátili. Únava je zmohla; usedli k odpočinku a přestali se hýbat. A tak tam sedí dodnes.

Od té doby na Poslední horu nikdy žádný skřet nevystoupil, všichni se jí vyhýbají. Stále se bojí kamenných válečníků, kteří prý každou noc ožívají a trénují. Proto v noci na Poslední horu nechoďte! Málokdo z těch, kteří se připletli k jejich výcviku, se odtamtud vrátil živý a zdravý.

Říká se, že jednou, až bude této zemi nejhůř a všichni hrdinové jejích obyvatel budou mrtví, poslední zbytek obránců vyhledá útočiště Poslední hory. Tehdy znovu povstanou kamenní válečníci a na jejich stranu se postaví sama Země. Budou čelit strašné přesile a odolají skřetům, obrům, přízrakům, drakům a možná i samotným bohům. Zvítězí a zaženou své nepřátele na útěk. Armády temnot je obejdou; útočníci nebudou schopni ublížit těm, kteří na Poslední hoře vyhledají útočiště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>