Malý kousek

Ve hvozdu Magawu žijí pospolitě dhaarské kmenové svazy sužované tyranskou vládou své Vůdkyně. Některé druidské frakce vyznávají liberálního filosofa Starce, jenž hlásá, že nikdo nemá právo omezovat svobodu druhých, a vedou vůči ní partyzánský odboj. Dhaarka Namalye byla při jedné šarvátce zadržena a již několik let ji vězní. Náhle jí do vedlejší cely přivedou nového vězně. Tato osoba nalezne v krysí díře kus zpuchřelého plátna popsaného drobným elfím písmem.

„Nevím kdo jsi a nevím, jak tě přesvědčit, že to není jen jeden z jejich triků, ale snažně tě prosím, věř mi. Netuším, zda jsi muž nebo žena, ale vím jen, že tě mám ráda. Vím, že tu jsi proto, že obhajuješ Starcovo učení a myslím, že nás to spojuje. Jsem žena, jmenuji se Namalye. Podařilo se mi ukrást kdysi kus uhlu a skrýt ho před dozorci. V sobě. Tak ti píšu dopis, svůj jediný životopis, své curriculum vitae. Mám tě ráda a chci ti pomoci, čti pozorně.

Odjakživa jsem žila ve hvozdu Magawu s tatínkem a maminkou. Když mi bylo deset, Vůdkyně se chopila vlády, sjednotila kmeny a nastolila tyranii sobě vlastní. Ale to jsem byla ještě příliš mladá, než abych něco z toho chápala. Rodiče se koneckonců taky nebáli. Bydleli jsme na kraji lesa, nikdy jsme neměli moc peněz a neměli jsme ani sousedy, kteří by o nás mohli něco vědět. Žili jsme o samotě a marně doufali, že dožijeme v klidu a míru. Pak k nám jednoho dne přišli tři taurendil, druidi, jak se jim dnes říká. První z nich byl hrozně vysoký a měl pološílený výraz v očích. Myslím, že několik dní nejedl, a proto vypadal tak strašidelně. Bála jsem se ho. Druhý byl nějaký mladý dhaar a ta třetí ještě mladá dívka s útlým pasem a plachým úsměvem. Rodiče měli z druidů strach a raději je schovali. Sami se ještě zamaskovali forasnai. Ne, nejsou to kouzla. Ne tak docela. Je to jen umění dobře se schovat. Pokud nevíš, kde hledat, nikdy někoho s forasnai nenajdeš. Ale patrně se jednalo o důležité druidy, protože Vůdkyně po nich neúnavně pátrala. Hlídka dorazila i k nám domů. Dvakrát klepli na dveře a pak je vykopli. Tatínek poděšeně vykřikl a maminka mě schovala v jámě se zásobami na zimu. Muži prohledávali dům a okolí, pak jsem slyšela takový mlaskavý zvuk, jako když holí někoho silně udeříš do obličeje. Křik, řinčení železa, zvuky boje, zase křik a ticho, jako když utne. Přišla ta mladá dívka, pomohla mi z jámy a objala mě, abych se mohla v klidu vyplakat. Tatínek i maminka byli mrtví.

Odnesli mě do svého caeru. Jak to nazývají lidi? Hradiště? Cvičiště? To je jedno. Zavázali mi oči a ubytovali mě u staré paní se spoustou drobných copánků, jaké už dnes nikdo příliš nenosí. Chovali se ke mně hezky, brzy jsem zapomněla na domov a mrtvé rodiče. A hlavně, měla jsem tu Siobhan. Siobhan byla ta mladá druidka, která mě vytáhla z jámy s jídlem. Myslela si, že mám talent a tak mě začali učit jak zakrývat stopy, ptát se stromů, kdo a kdy prošel kolem, střílet z luku, houkat jako sýček… Když mi táhlo na padesát, přistěhovala jsem se k ní. Staré Malynii to zlomilo srdce. Říkala, že taková láska je proti přírodě a že z toho vyrosteme. Siobhan z toho skutečně vyrostla, já ne.

Odešla jsem z caeru a putovala snad po celém Romenoru. Často si mě najímali na špinavou práci, občas jsem se musela prodat, abych měla co jíst. Ale poznala jsem spoustu věcí, přečetla spoustu knih a jsem si jistá, že vzdělaností jsem se mohla rovnat starším v caeru.

Jednou jsem tábořila u řeky a lovila ryby, když jsem ve vodě uviděla proudem unášené tělo v dlouhém šedém plášti. Vylovila jsem ho a vytlačila mu vodu z plic. Když se zotavil, představil se jako Stařec. Znáš Starce? Určitě znáš Starce, kdy by jej dnes neznal. Nebyl příliš vysoký, kulhal na pravou nohu (bez hole by se nedostal z místa) a už tehdy neměl jedno oko. Pronásledoval ho snad celý Isengar a mu se podařilo utéci napříč Erinelem až sem, ke hranicím Magawu, kde ho dostihli žoldáci. Taky jsem nevěřila, jak by se mohl dostat tak daleko za jeden život? A víš, co mi na to řekl? „Kdo tu mluvil o jednom životě?“ Však jej taky jednu dobu pronásledovala inkvizice za provozování černé magie.

Nikdy mi neřekl, co se stalo, ale později jsem se doslechla, že ostatky nějakých nešťastných horalů sbírali ještě týden po jeho úniku.

Putovali jsme spolu patnáct let, pak mě přemluvil, ať se vrátím do Magawu. Říkal, že člověk bez domova je jako tělo bez duše. Jak můžu mít v životě nějakou naději, když po všem zlém, co prožiji, si nemůžu říct: tak a teď jdu domů? Měl pravdu, žádnou naději jsem neměla. „Vrať se domů, drahé dítě,“ říkával. A já se vrátila. Siobhan se vdala a měla tři děti. Tři nádherné kluky, neviděla jsem hezčí. Ale zároveň jsem věděla, že chci něco víc. Pak druidi přinesli Eoridii. Našli ji na kříži, kam ji pověsila Vůdkyně pro výstrahu všem ostatním, kteří by se ji pokusili proklít. Patřila do sekty mladých vědem a čarodějek, kde se snažila rozvíjet své schopnosti, leč chyběl jí dostatek sebekázně. Třebaže polomrtvá, měla za uchem květ černé zefírové růže a nikomu nedovolila, aby jí ji sundali. O půl roku později si ji sňala a darovala mi ji. Žily jsme spolu poměrně dlouho: dvacet let. Dvacet let s černými zefírovými růžemi, které oslnivě voněly a rozdávaly lásku každému, kdo poklekl, aby přivonil. Byla jsem tak šťastná, tak šťastná. Podařilo se mi rozšířit zde Starcovo učení a to nám vlilo novou mízu do žil. Pak však Vůdkyně odhalila pozici našeho caeru a rozdupala všechny růže.

Při svátku Beltainu, kterým druidi oslavují plodnost polí a žen, se přiřítili do hradiště jako Akosův spár, který všechno rozpáral. Pamatuji si, jak Wyllt přivolal temnotu, měli však zvláštní lampy, které proklály tmu lesního kouzla. Snažili jsme se schovat, ale ani ti, kteří nejlépe ovládali umění forasnai, neunikli. Byla to jatka. Křičeli jsme po stromech, ať nám pomohou, křičeli jsme po zvěři, ať je zaženou. Avšak najali si čaroděje lesních elfů, kteří přerušili naše pouta s hvozdem. S kletbou na rtech jsem dva zastřelila a pak mě někdo omráčil.

V cele byla tma, vlhkost a plíseň. Svítily tu jen očka potkana a smrděla šlichta, kterou mi dávali k večeři. Nevím, kde skončila Eoridie. Každý den nás odvedli k výslechu. Nejdřív do mě kopali a pak mi máčeli obličej v míse se špinavou vodou. Myslím, že v ní byla moč a výkaly. Nutili mě, abych to polykala a pak se mě ptali, kde jsou další caery, odkud znám filosofa Starce a kde nyní přebývá. Když jsem jim nic nepověděla, oholili mi vlasy. Mé krásné dlouhé a vlnité rusé vlasy, na které jsem byla celý život nesmírně hrdá. Oholili mi je. Stejně jsem jim nic neřekla.

Přišel strážný a říkal, že ta druhá dhaarka se přiznala. Prozradila lokaci tří dalších caerů a podepsala prohlášení, že jsem ji sexuálně týrala a nutila ke spolupráci s druidy proti její vůli. Vyzradila poslední úkryt Starce, s nímž jsem byla stále ve styku a dokonce si vydedukovala systém, podle nějž si hledá bezpečná místa.

Každý člověk má v sobě takový malý kousek, jádro svého já. Je to kousek, v němž může být jen a jen svůj, malý kousek, v němž je navždy svobodný. Eoridie ten malý kousek zradila a nevydržela tu nesvobodu, jež se jí zmocnila. Spáchala ve své cele sebevraždu. Stráže její tělo zprznili a pak ji houpali tak dlouho, dokud se provaz z její haleny nepřetrhl a tělo nespadlo na zem, kde asi leží doteď. Nevydržela výčitky svědomí. Myslela si, že mě zradila a nedokázala si odpustit. Ale já nikomu nic nevyčítám a stále ji mám ráda. Jako tebe. Myslím, že umírám. Nebudu tu dlouho, ale stále mám v sobě ten malý kousek svobody, opravdové svobody, kterou mi nikdy nevezmou. Můj milovaný neznámý, ať jsi kdokoliv, prosím tě, nezraď své vlastní nitro. Opatruj ten malý kousek. Protože ten ti nikdy nikdo nemůže sebrat. Jenom ty ano.

Jsem tu už několik let. Znám všechny dozorce, kteří za mnou chodí. Oholili mi vlasy, bijí mě, znásilňují mě. Znám je všechny a oni znají každou část mě. Až na jeden malý kousek. Neztrácej naději a jestli se odsud dostaneš, postarej se, prosím, ať v Magawu zase voní černé zefírové růže. Pro trochu lásky. Trochu lásky.“

4 komentáře u „Malý kousek“

  1. Jj, mě se taky moc líbí. A to i poté, co jsem zjistil, že byl silně inspirován jednou situací z filmu V jako Vendetta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>