Atentát na království

Jiný pohled na 3. aledonskou občanskou válku, tentokrát z pohledu jednoho z hlavnich zákulisních hráčů vévodské strany – barona Ruxandera z Groderbergu zvaného Lišák, kapitána broliandských zvědů a osobního přítele vévody Marka z Broliandu. Více řeknou úryvky z jeho deníku.

 

Atentát na krále selhal, ale atentát na království se zdařil dokonale.“

vikomt Alvar z Rilenu, generál královské tajné služby

23. enten 1706 AL

Díky mistru Tharonovi a panu Shalafimu z Litmeriku je Thieris na svobodě! Unesla ji ta krysa černokněžná Argus z Gamory. Odjel s ní do Sluje Krvavé paní a na Gamoře nechal jen nějakého fantoma, magického dvojníka. Mistr Tharon fantoma ovládl, a tak jsme snadno dokázali zabrat Gamoru a odhalit Argovu tajnou pracovnu. Shalafi zatím zabil Arga a osvobodil Thieris. Jenže je posedlá nějakým démonem, kterého Argus vyvolal. Těžko říct, co to znamená, ale takhle by mi moje milovaná Thieris neřekla: „Královrahův vlku, varuj se intrikána!“ Snad ji z toho kněží Tharonova Mistra dostanou.

Každopádně nevím, jak se odvděčit litmerické družině. Je dobré se jich držet.

25. enten 1706 AL

Čekal jsem vymítače z Vasgaru, ale ti ještě dnes nedorazili. Zato jsem nečekal, co přišlo: z Awy se přihnal královský posel se zatykačem na mě a na Marka. Marcus si mě hned zavolal na kobereček a nebylo snadné ho přesvědčit, že jsem o atentátu na krále do tohoto okamžiku nevěděl, tím míň že bych za něj mohl. Podle všeho jde o nějakou zeelandijskou intriku proti nám. Zhruba současně s královským poslem dorazil posel od sítě hraběte z Vaal se zápisem, který jejich agent získal ze soudního přelíčení, při kterém nás odsoudili. Vypadá to dost průhledně. Nezdá se mi, že by král nahrál atentát na sebe, spíš jen někdo zneužil královy zaujatosti proti Markovi, rytíři nebožky královny Adriany. Podle všeho Zeelanďané – kdo jiný by měl na zabití krále a rozeštvání země zájem a zároveň magické prostředky k provedení takového plánu? S těžkým srdcem, ale musím se přiklonit k Markovu rozhodnutí svolat vojáky k obraně a tím naplnit plán toho, kdo tím atentátem chtěl vyvolat občanskou válku.

Že by ta záhadná průpověď o královrahově vlkovi byla o tomhle? Nevěřím, že by Marcus byl královrah, ale je za něj považován, a já mám v erbu vlka. A kdo je ten intrikán?

19. paren 1706 AL

První velká bitva pro nás dopadla dobře. Královští sice obsadili Šibeník naproti Groderbergu a tak měli částečnou výhodu výšky, ale my známe terén, takže nebyl problém tuto výhodu vyvážit. Také máme lepší vojáky a sušší tětivy. Ale vyzdvihl bych dvojí hrdinství, bez kterého by bitva vůbec nebyla jistá. První je známé: Marcus před bitvou vyzval na souboj kohokoli z královských generálů k osobnímu souboji na dřevce. Král na místě povýšil na generála šermíře Olbana s neviditelným mečem a poslal jej do souboje. Olban však nevládne dřevcem tak dobře jako mečem a nemá tak dobrého koně jako je vévodův kyrosák, a proto jej Marcus shodil ze sedla. Naše morálka nebyla tak pevná, jak by se mohlo zdát, ale tohle ji zásadně pozvedlo.

Druhé hrdinství je skryté. Litmerický hobit Faustus, kamarád Shalafiho bratra mistra Ciana, nejen že vyrobil ohňostroj viditelný i v téhle mlze, ale sám se vplížil do tábora nepřátel a v pravou chvíli odpálil rachejtli, takže se oba proudy naší armády mohly sjednotit a udeřit naráz. To rozhodlo: když se král dostal do obklíčení, nařídil se zaměřit na ústup a probít se místy, kde jsme zvládli útok jen předstírat. Tahle válka pro nás začala dobře, výhodu však musíme rychle prodat, než nás přečíslí vojáci z jihu.

10. racen 1706 AL

Královští už odhalili, že nás hrabě z Vaal finančně a zpravodajsky podporuje, a poslali vojáky rabovat jeho panství. Říká se, že si potřebují nakrást u bohatého vévody, aby měli na vedení války, ale to bohužel asi bude jen vaalská propaganda.

14. racen 1706 AL

Nějaký Wardo měl najmout vrahy na barona z Tangardu, který se po dobytí blízkého Thunaru opatrně postavil na naši stranu. Evidentně se snažili, aby to bylo na mě a na mého seržanta, toho zodpovědného Warda. Litmeričtí ty vrahy pochytali u Hejkalova, panství nového zemana litmerického trpaslíka Zudry, kousek nad Tangardem. Těžko říct, kdo se takhle snaží intrikovat proti mě, ale není to první útok na mou čest.

21. melen 1706 AL

Není čas oslavovat svátky rovnodennosti, musím organizovat obranu. Podle zpráv vaalské tajné služby královští hned po svátcích chystají velkou ofenzívu u Thunaru. Naši dokončují val od Thunaru na východ a na západ, ten hodláme bránit, ať nemohou město oblehnout. Úkolem nás zvědů je udržovat přehled o pohybech nepřítele.

Přestávám důvěřovat zprávám od vaalských. Myslím, že ten Dohoďan z Vaal je tím „intrikánem“ z věštby. Za pomluvami proti mě podle všeho stojí on – zřejmě chce získat monopol na tajné informace pro vévodu, aby jej mohl snadno zmanipulovat ke svým účelům. Marcus je z toho všeho unavený, nechce o tom mluvit, bojím se, že nakonec podlehne. Spravedlivá, nedopusť vítězství toho puštíka!

28. nerten 1706 AL

Příměří! Zítra začíná slavnost Samařiny svatby, a pak bude trvat příměří až do Zegorovy cesty na jaře. A hlavně po skoro dvou měsících zase uvidím Thieris, a už za pár dní se s ní ožením. Hurá!

2. tolten 1706 AL

Že se po vysvobození Thieris z područí démona ukázal její magický talent je v pořádku, ale sehnat jí mladého učitele magie byl mizerný nápad. Utekla i s Castorem. Naštěstí ji teď mám díky litmerickým zpět, a dokonce plnou lítosti nad svým poblouzněním a ochotnou si mě vzít. Svým způsobem musím poděkovat i tajným od hraběte z Vaal – kdyby nezpackali pokus hodit na mě vraždu Castora, možná bych ji našel až někde v Zingaře a jako Castorovu ženu.

Thieris s Castorem utíkali do Naharu, když je někdo přepadl, unesl Thieris a zabil Castora. Místní baron bral jako samozřejmost, že za to mohu já, a málem nás zatknul. Naštěstí s námi byla i Benecia, kněžka Temného Smrťáka (prý světlé cesty, ale to říkají všichni), která vyslechla mrtvého Castora – ukázalo se, že ho zabili místní loupeživí rytíři, které jsme poté jeli ztrestat. Sama zatím navedla pana Shalafiho a jeho seržanta Framana k opuštěnému chrámu Temného, kde únosci nechali Thieris, aby si ji tam vyzvedla banda vaalských agentů. Podle Benecie tam řádili nějací mocní démoni, Thieris však naštěstí není znovu posedlá.

Každopádně dál bude Thieris učit kouzlení nějaká stará gnómka, ne mladý muž – půlelf.

8. atwen 1706 AL

Do Broliandu dorazila zpráva o smrti barona z Rinu, otce Shalafiho panoše Stefana. Cian mi o tom podal zprávu: Benecia a mistr Tharon zjistili, že za to může prokletí temných přívrženců Vládce mrtvých. Jejich velekněz Audagust odešel do nějakého Targienu; na žádné mapě to není, theurg Tharon se dokonce chvíli domníval, že to je někde v nadrealitách. Ani jemu se nepodařilo to místo najít.

6. eren 1707 AL

Tenhle čas k finálnímu úderu na nepřítele jsme zvolili jak já, tak velitel broliandských stráží Bernard, který pro Vaala organizuje část pomlouvačné kampaně proti mě. Špinavou práci pro něj zajišťovali zápasníci ze stáje Urvikulů – ty Wardo s litmerickými (hlavně zápasníkem Framanem) pozatýkali. Jenže současně stráže provedly razii na stáj Lamvazů, mezi kterými mám několik lidí já. Na oba tak vyšla na povrch spousta špíny. Bernarda král přidělil na frontu a já jsem sice nebyl přímo potrestán, ale Marcus mi od té doby říká jen „Ruxandere“, ne „Ruxi“ nebo „Lišáku“. Je na mě rozhněvaný jako nikdy předtím. Doufám, že jsem neztratil přítele.

14. kanten 1707 AL

Kamarský pavouk zavraždil vikomta Alvara. Tenhle vrah podle všeho dělá pro Zeelandii, a Zeelanďané se mu určitě chtějí pomstít za to, že mnoho jejich agentů odhalil a popravil. Ale jestli za tím stojí oni, museli mít důvod pro to načasování. Také je možné, že Pavouka najal Vaal – jestli to je takhle, tak příštím cílem nejspíš budu já. Měl bych se věnovat Thieris, ale tohle by byl docela dobrý důvod se od ní držet dál – Kamarský pavouk má ve zvyku zabíjet všechny, kdo se potloukají kolem místa činu.

13. otsen 1707 AL

Hrabě z Vaal vyjednal zapojení Kai, Harimy a Hido do války na naší straně. Teď stačí se chvíli udržet a ti divoši královským tak poplení zázemí, že králi nezbude než se vzdát.

18. otsen 1707 AL

Můj bratr se vrátil! Alexanderova mise v Thracii skončila dobře – sice byl nakonec stažen pro podezření z telafismu, ale než o něm tuhle fámu královští roznesli, podařilo se mu zdiskreditovat královského velvyslance a zmařit několik královských pokusů o vyjednání dodávek nazerských kuší a šipek a hlavně vyjednání obilního embarga vůči nám.

Bohužel, královská blokáda v ústí Wondaru trvá, takže obilí z Thracie k nám může jít jen oklikou přes Kaledonii. Pro vojáky bychom jídlo mít měli, aspoň na prvních několik měsíců. Ale jaké důsledky bude mít podvýživa mezi civilisty? Královským se vzbouřili měšťané ve Fredenu a kaiští se ještě před útokem na královské budou muset vypořádat s vládou měšťanů v Saldenu, ale co když něco podobného nastane třeba v Broliandu? Syté měšťany by to ani nenapadlo, ale hladoví snadno naletí nějakým buřičům.

22. otsen 1707 AL

V Thunaru se koná tradiční turnaj u příležitosti svátku Zegorovy cesty. Královští nás roznesli – pan Garwell Rudý panter, šampión snad ve všech disciplínách, dostál své pověsti. Framan se i přes nově naučené pangorské finty nechal přizabít v zápase na pěsti a Shalafi vypadl hned na začátku.

Aby toho nebylo málo, nějaký půlčík hodil po Markovi černého pukavce. Prý to byla nějaká pangorská kletba. Benecia kletbu sňala a dokonce zjistila, že démona poslal někdo ze Zeelandie. Zeelanďanům evidentně jde hodně o eskalaci konfliktu.

16. rasten 1707 AL

Konečně si můžeme vydechnout po druhé bitvě u Thunaru! Mlha a déšť nám pomohly v akcích v týlu nepřítele a nenápadných přesunech. Markus hrdinně vedl hlavní voj do útoku. Hned po něm se nejvíc vyznamenal Zudra, když se svými trpaslíky a lidskými střelci v noční akci odrazil pravé křídlo nepřítele a ještě zajal elitní kyroské žoldnéře. Framanovi sedla jeho nová role velitele elitních záškodníků – já Markovi říkal, že těch chlapů by bylo na šibenici škoda, i když většina z nich před ní utekla právě zařazením do tohoto oddílu.

Obsadili jsme Drannis, fronta se posunula dost na jih od Thunaru. Můžeme si dovolit odsud odvelet několik vojáků a poslat je jako posily k Rinu – snad se kapitánu Erilgarovi z Rinonu podaří útok řekou a bažinami na Lví Tlamu. Už aby ta proklatá blokáda skončila!

23. rasten 1707 AL

Hlavy slaměné, hlupáci! Od teď nevěřím, že existují nějaké vtipy o barbarech – všechno je pravda!

Že královští oblehnou Vaal se dalo čekat. Kdyby proti nim vyjela kaiská jízda, obležení dlouho nepotrvá. Jenže vévoda z Kai nemá rád elfy, a tak po vypálení Saldenu se svou jízdou zamířil do lesů k Sorethu. Že by ho nějaký elf vyzval na závod běh vs. jízda a chtěl vyhrát? Ve hvozdech kolem Sorethu bych vsadil všechno svoje jmění na elfa. Jsem zvědavý, jestli takhle bude v plamenech dřív Soreth nebo Kai. Možná si tím Edgar z Kai kupuje bezpečí – s tímhle tahem si každý elf spočítá, že zastřelit ho by znamenalo riskovat, že si barbaři pozvou na pomoc Lohary a do týdne vyhrají.

Lohaři z Harimy (z Hido moc ne, ti snad postupují logicky a rabují okolí Rilenu) však ctí příbuzenské svazky a jdou pomoct zeti svého pána. Horalé, z nichž každý druhý se bojí koní a každý pátý v životě nevytáhl paty ze svých hor a lesů, měli bojovat v poli proti rytířům. Kdybych litmerickým trpaslíkům sebral všechny zbraně větší než hřebík a nasadil je v poledne jednoho na sto kušiníků, dopadne to líp. Harimský teď bude do konce války honit zběhy, jak se poděsili rytířů z Rilenu a Tosy.

25. rasten 1707 AL

Stalo se, co jsem předvídal – měšťané v Thunaru se vzbouřili! Královští současně provedli nenápadný výpad k městu; naštěstí se podařilo zabránit chátře v otevření bran. Celé to zorganizoval nějaký povedený bard, který dokázal strhnout davy. Vím, že to dělali z hladu, ale nezbude nám než pár desítek hladových krků pověsit na oprátku a další zpráskat a zaměstnat v kárných oddílech za snížené příděly chleba. Plné jim dát nemůžeme, to by se museli uskrovnit chlapi v prvních liniích, a ti potřebují sílu k boji.

Markýz z Thunaru vyhodil svého předchozího velitele tajných a vyžádal si na tuto pozici litmerického Berengara. Ten s námi už spolupracuje, takže de facto přechází thunarská tajná služba pod mé velení. Taková důvěra je příjemná, po tom všem, co proti mě dělá Vaal.

Dalo se to čekat, ale Rinonští pohořeli. Shalafi však ještě nebyl poražen a on a jeho muži mají dobré nápady a nebojí se ani špinavostí (jednou vyhnali královské z tábora házením sršních hnízd), takže by mohli uspět. A to i když podle posledních zpráv řádí v našem týlu oddíl elitních zvědů Dengara Zeleného vlka zvaného Skřet. Tenhle chlap si na severu nezískal zásluhy pro nic za nic; dokonce jsem slyšel, že o něm Kaledonci uvažují jako o budoucím členovi Tirnoumar.

28. rasten 1707 AL

Že chudina povstane i v Broliandu se dalo čekat. Ale proč se do toho namočil zrovna Vulgar? Mít schopného rezidenta v Broliandu je skvělé, ale mít schopného rezidenta v Broliandu, který je královský dvojí agent je za trest. Svým způsobem bych mohl být vděčný vaalským, kteří ho hlídali, že to povstání zaniklo v zárodku. Jenže oni to dokážou prodat. Marcus se se mnou pomalu začínal normálně bavit, ale teď mě zbavil velení nad tajnými (naštěstí většinu z nich můžu převelet pod Berengara) a předal je pod nějakého neschopu od Rinonského.

Naštěstí Alexander, Cian a Tharon zatím udělali šťáru U Gaminina úsměvu, takže z toho hrabě z Vaal taky nevyjde nejlíp. Teď už vím, že během obležení Vaal přebývá v Broliandu coby kupec s magickými předměty Wilgar Mundis (tenhle levoboček otce současného hraběte zřejmě vystupuje jako jeho dvojník častěji), že sledoval návštěvníky Gaminina úsměvu (v tom bordelu párkát byl i Marcus – líbit se mu to nebude) a že nějaký chlípník jménem Cendrik má významné postavení ve vaalské tajné službě, snad jako hlavní posel tlumočící rozkazy hraběte.

17. mikven 1707 AL

Nějací dobrodruzi prý našli ten Targien, když někde u Harimy pobili bandu akosiánů. Prý tam byla nějaká souvislost s vaalskými. Pořádně tomu nerozumím, ale brzy poté se tam dostala Essetova inkvizice, tak z toho snad vyjde leccos zajímavého.

14. enten 1707 AL

Konečně mám detailní zprávy o Shalafiho zázraku. Skřet ještě před ofenzívou pobil většinu Framanových mordýřů, ale pak Rinonští zabrali Mons, kde měli královští velkou část vojáků v oblasti. Shalafi vyrazil do útoku, spolu s piráty zabral strážní pevnůstku nepřátel (nevím, co je pravdy na tom, že Framan porazil půlku posádky holýma rukama, ale pokud měl plátové rukavice, skoro bych tomu věřil) a zajal vlajkovou loď královských. Královský admirál Martinius Rilenský utekl na záchranném člunu, chráněn kouzly té své pangořanky. Výpad na Lví tlamu bohužel nevyšel, královští včas zavřeli bránu a ani rychlý útok na žebříky se nezdařil. Shalafiho novou loď královští potopili, ale až u břehu jednoho z ostrovů. Shalafimu se podařilo ustoupit na břeh a dokonce ještě na cestě zpátky v jedné vesnici zabral čluny.Počkali si na něj Skřetovci, ale zahnal je a probil se do Rinonu. Současně s nimi dorazily další posily, a tak udělali léčku na Skřetovce a tak je pocuchali, že Skřet prý utekl do Kaledonie.

Královští pak přistoupili na ústupový plán: vojáky odvezou loďmi na jih (civily zatím nechají na kaledonské straně). Podle všeho to souviselo s dvojím napadením Aledonie: Zeelanďani potopili větší část aledonské flotily u Joltosu, vylodili se tam a porabovali okolí Rilenu, a současně Dohoďani napadli Tosu. Král si hned došlápl na „Wilgara Mundise“, který prohlásil, že vstup Thosu do války způsobila Zeelandie pomocí dvojích agentů na Vaalově ambasádě v Thosu a zfalšovaných dokumentů, včetně pečeti vévody z Broliandu. Že je nakonec postrčili Zeelanďani bych i věřil, ale dám jed na to, že dokumenty s falešnou Markovou pečetí a instrukce k provedení téhle velezrady tam přišly z Vaalova rozkazu.

Shalafi z Litmeriku byl povýšen na generála a Framan pasován na rytíře. Jenže není všechno růžové – někdo postřelil pana Shalafiho a později jeho bratra Ciana, takže vítězné loďstvo vyrazí na ofenzívu k Sorethu až zítra (mělo to být už včera). Jede s nimi i Alexander – aspoň odtamtud budu dostávat zprávy.

Také někdo vykradl broliandský byt půlčíka Fausta, a předtím ho přepadl. Smrtelný úder pak zasadili Faustovi broliandští strážní, prý na útěku z vězení. Faustus je se svou drzostí a zlodějským uměním musel nehorázně štvát, ale stejně tenhle případ nechám prošetřit a někdo nejspíš dostane do jídla něco z Faustovy pozůstalosti. Tomu hobitovi to dlužím.

23. enten 1707 AL

Oblehli jsme Darnhelmský hrad!

Je to symbol. V Darnhelmské oboře v jistém smyslu válka začala – tady král lovil, když jej napadli ti čtyři vrazi, což někdo (pořád nevím, jestli Vaal nebo Zeelanďané – Alexander si myslí, že Vaal) hodil na Marka a na mě a inkvizice mu to sežrala i s navijákem. Dnes je přesně rok od toho atentátu. Zajímavá shoda okolností.

Ale není to jen symbol. Darnhelmská obora je poslední dobře bránitelná pozice před Awou, a královští se o její ubránění opravdu snaží. A hlavně ten hrad: je na vysokém kopci, takže dobře bránitelný, a dá se z něj ostřelovat hlavní, dlážděná větev velké arendijské stezky. Pokud tam ten hrad necháme, budeme potřebovat dobrých pět set mužů, aby obránci nemohli provádět výpady, o zpomalení zásobování nemluvě. Dobýt ho bude náročné, ale když Marcus rozhodl, že to musíme zvládnout za každou cenu, tak to také zvládneme.

24. enten 1707 AL

Noční výpad nepřátel z obory i hradu nás stál na dvě stě mužů. Navíc poškodili náš největší prak před hradem. Královským se musí nechat, že mají obranu dobře připravenou a jsou odhodlaní. To nás však nezastaví – přes den jsme zajistili tři strategické kóty v Darnhelmské oboře, teď už nemají odkud udeřit na náš obléhací tábor. Jen ta ruka bolí – jednomu z útoků jsem velel z první linie a jeden nepřátelský kušiník mi prostřelil pravou paži.

Večer přišel pozdrav od Alexandera – po čarodějích mi poslal zprávu, že se Soreth včera vzdal bez boje. Alexander prý oslnil i jejich strážce tradic. Zbytek armády kapituloval později, jen vévoda se svou osobní družinou pokračují v boji (jenže jak znám elfy, tohle bude tak třetina jejich síly – hrdinové, kteří zacházejí s lukem déle, než je kdokoli z našich lidských vojáků na světě, vydají každý za desítky běžných vojáků). Kai trochu vzdoroval, ale celá východní armáda přijala velení generála Shalafiho.

25. enten 1707 AL

Dnešní zteč selhala – stálo nás to 33 rytířů a 360 z našich nejlepších těžkooděnců. Vůbec nic jsme nedobyli. Teď nám nezbude než hrad ostřelovat a připravovat další pozice k umístění žebříků.

28. enten 1707 AL

Ostřelování začíná být znát, na hradbách není málo míst bez ochozu. Bohužel žádné není dost blízko míst, kde můžeme postavit žebříky. Ale nepřátelé střílejí málo a většinou jen ze střílen – náš první šturm jim musel způsobit značné ztráty.

Současně dorazil rychlý posel od Vaal – Shalafi nařídil postupovat vražedným tempem a podařilo se mu nepřátele překvapit v nočním útoku. Jenže tam měli tvrdé elitní jádro, které zastavilo první nápor. Cian na Alexandra žaloval, že jako velitel týlu (Shalafi velel zpředu) posílal do tábora stále nové jezdce, i když nás tlačili zpět a nebyl prostor k manévrování – kvůli tomu naše ztráty nakonec přesáhly ztráty nepřátel. Pešek, bráško – ale nezazlívám ti to, zvlášť noční útoky ve velkém počtu jsou zrádné. Čest nám trochu zachránili Shalafi a také Framan, který v osobním souboji odzbrojil a zajal Garwella Rudého pantera. Shalafiho vojáky královští už téměř vyhnali z tábora, když do něj vpadli vaalští. Královští navrhli kapitulaci a nakonec jejich rytíři ustoupili i se zbraněmi (ostatní je odevzdali) a zůstaly jim peníze, takže hned vykoupili zajatce. Je to škoda, rozdrtit je kaiskou jízdou na ústupu by bylo lepší, ale takhle to aspoň je čestné.

Co je důležité – Alexander je ve Vaal a může si posvítit na falešného hraběte dřív, než se vrátí ten pravý. Nechat skutečného Wilgara Mundise lámat v kole za to, že se vydával za hraběte by byla pěkná ťafka Vaalovi! A třeba Alexander zařídí leccos jiného dobrého. Snad mu v tom pomůže šikovný mág z Vasgaru jménem Melkan, který se vyznamenal v bitvě.

2. paren 1707 AL

Darnhelmský hrad dobyt! Ztečí jsme obsadili část hradeb, bránu a palác, nepřátelé se stáhli do dvou věží. Marcus je nechal odejít i s osobním majetkem, včetně zbraní. Vypadá to velkoryse, ale dobýt ty věže by bylo těžké a jen je uhlídat proti výpadům by vyžadovalo stovky mužů; nebo bychom mohli obsadit palác a sice by nám stačilo míň lidí, ale byly by na nich ztráty. A hlavně – Marcus si nadevše cení statečnosti, a tak by obráncům nejraději nedaroval jen život, ale i nějaké vyznamenání.

Také přišly zprávy z Vaal. Falešného hraběte jsme neusvědčili. Alexanderovi se moc nedařilo, dostal se do jedné léčky a měl co dělat, aby on, jeho strážce Craliard a Framan přežili útok bandy vrahů. Zato mistr Melkan dobře zatlačil na Kelsiona. Podařilo se mu usvědčit vaalského dvorního čaroděje ze spolupráce s lichem a temným akosiánem Audagustem. Kelsion i hrabě (ten skutečný) jsou pod zámkem. Alexander, Melkan, Tharon a Zudra navíc vyčistili jeden Puštíkův chrám. A konečně Tharon chytil jednoho zeelandijského theurga a dostal z něj, že Audagust uprchl do Zeelandie a dokonce se přiznal, že atentát na krále přes Kelsiona a hraběte z Vaal zařídil on. Zajímavé.

Vaal už dostal nařízeno, že musí rozpustit svou tajnou službu. Sám padá do jámy, kterou kopal pro mě. Zatím se vymlouvá na to, že ho zradili jeho tajní, ale to mu neprojde.

4. paren 1707 AL

Awa obležena! S králem jsme se dohodli na týdenním příměří – během té doby mohou obyvatelé města odejít a zachránit tak životy a vše, co si vezmou s sebou.

Konečně jsem se viděl s Alexanderem – všechno, co zažil, jsem už předtím dostal zeelandijskou poštou, takže to nebudu opakovat.

Večer přišla zeelandijskou poštou ještě jedna zpráva. Kelsion uprchl. K útěku mu pomohlo komando vrahů, které vážně zranilo mistra Melkana a kaledonského arciinkvizitora Spravedlivé Thorianda. Snad oba přežijí. Podařilo se chytit část útočníků, ale po Kelsionovi se slehla zem. Klatě!

11. paren 1707 AL

S králem zůstali jen jeho nejvěrnější, hlavně královská garda. Velí jí Flavius Modrý leopard, jeho pravou rukou je Olban Neviditelný meč, a nesmíme zapomenout na Garwella Rudého pantera. Ale většina z nich jsou obyčejní vojáci nedávno přijatí do gardy. Všechny neurozené král pasoval na rytíře, včetně těch neschopných boje. Je to chytrý tah – že Marcus jejich titul uzná není jisté, a pokud ne, měli by být po zajetí lámáni v kole jakožto uzurpátoři šlechtické důstojnosti.

Prý takto pasovali i vězně v pevnosti Úpění, ale to nejspíš je jen lest tajné služby, jak donutit vězně bojovat do konce. Každopádně pevnost celý den odolávala, až jsme utěsnili bránu zvenčí a nechali čaroděje si na nich trénovat útočná kouzla. Nejvíc se vyznamenal mistr Melkan, který je ostřeluje ledovými meteority.

Každopádně je nepřátel málo na obranu celého města. Předměstí nám nechali téměř bez boje, ale horní město si budeme muset dobýt tou těžkou cestou. Dnes jsme je ostřelovali, zteč začne zítra.

12. paren 1707 AL

Útok na vnitřní město byl úspěšný. Bojovalo se skoro celý den,.až v pozdním odpoledni jsme postavili praky proti hradu. Několik skupin královských se však drží v několika hradebních věžích. Z našich mužů zemřelo nebo je vážně zraněno víc než pět set, těžce raněn byl i generál Shalafi, kterému balista prostřelila nohu, zatímco organizoval útok. Pokud se nestane nějaký zázrak, několik měsíců si poleží a nadosmrti bude kulhat. Jeho snoubenka Veronica z Vermií však podle všeho nemá pověst světice zbytečně, takže zázrak očekávám.

Vězni z pevnosti Úpění zkusili utéct. Je možné, že některý uplaval, ale naše šipky většinu z nich zahnaly zpět, a kdo nebyl zastřelen se utopil v silném příboji.

13. paren 1707 AL

Ticho před bouří – ostřelujeme hrad těžkými praky, zteč pomalu připravujeme, na obou stranách umírají lidé, ale útok by ještě byl příliš riskantní. Kromě dvou věží jsme vyčistili všechny pozice nepřítele ve městě. Zudra a Framan se od Melkana nechali očarovat vzdušným ořem a kamennou kůží, vlétli do pevnosti Úpění, otevřeli bránu a vedli naše vojáky ve vraždění zločinců uvnitř. Nikdo neunikl a naše ztráty byly zanedbatelné.

14. paren 1707 AL

Přípravy byly hotové až večer, zhruba hodinu před soumrakem. Uvolněnou cestou jsme k hradu dotlačili obléhací věž a současně zákopem přišli vojáci s žebříky, takže můžeme útočit soustředěně.

V první řadě v obraně hradeb se střídali Olban Neviditelný meč a Garwell Rudý panter. Proti nim útočila jako první žoldnéřská armáda Riordana Giulianiho, kondotiéra ve službách hraběte z Vaal. Z nich přežil sotva každý pátý. Sám Giuliani je výborný šermíř; zranil Garwella na pravé ruce, ale byl úderem jeho štítu sražen z hradeb. Přežil jen díky zásahu svého osobního čaroděje. Náš první sled poté zaváhal a Garwell s pomocí několika halapartníků poškodil můstek obléhací věže natolik, že už dál nešla použít. Naštěstí se přes žebříky podařilo obsadit část hradeb a držet ji dost dlouho, než se na jejich místa nahrnul harimský černý oddíl, něco jako kdysi Framanovi mordýři.

Třetí vlna přišla za soumraku – největší elita Broliandu, vévodova osobní stráž v čele s jejím velitelem Erilgarem z Rinonu. Ten zabil Olbana, ale sám přitom byl raněn. Kdo ví, zda by uspěl, kdyby předtím Framan hrdinovi nepřátel nenasekl nohu. Olban během této bitvy skolil snad padesát mužů, a i Framan by byl zabil, kdyby hned za ním nestál Erilgar. Garwell byl naštěstí během tohoto útoku ošetřován v zázemí.

Večerního šera využili trpaslíci pod Zudrovým vedením, kteří tvořili čtvrtou vlnu. Ti se probili až na nádvoří a otevřeli bránu, takže Marcus s dalšími rytíři mohl vjet dovnitř.

Já jsem to sledoval z hradeb – velel jsem střelcům, kteří rychle obsazovali dobytou část hradeb. Viděl jsem střet jízdy na prvním nádvoří. Marcus jel příliš vpředu, takže se sice vyznamenal tím, že srazil ze sedla Flavia Modrého leoparda, ale sám pak skončil na zemi. Garwell srazil Marka z koně a zasadil mu těžkou ránu palcátem; díky statečnosti gardových rytířů na vévodu nikdo nenajel. Naše jízda tím ztratila rychlost. Garwell ještě chvíli řádil a dokonce zabil jednoho ze synů vévody z Harimy a velitele gardy vévody z Kai, ale nakonec padl vysílením a ztrátou krve. Šláplo na něj několik koní, ale nějakým zázrakem přežil do večera; je v lazaretu pro zajatce. Nakonec náš půlelf Bedion zabil šťastnou střelou z kuše Flavia, který se zase vyhrabal do sedla, a to přimělo nepřátele se stáhnout na druhé nádvoří. V tomto boji pod vévodou z Kai zabili koně, spadl na něj i jeden další, a i přes těžkou zbroj jej dost pomačkali. Marcus pověřil velením Alexandra a vyhledal léčitele.

Odpor na druhém nádvoří už nebyl tak silný, ale na naše jezdce ze stran pršely šípy. Vévoda z Harimy tady přišel o oko a pod markýzem z Thunaru padli postupně dva koně.

Nakonec se jezdci probili až do jezdeckého sálu v královském paláci. Musím uznat, že král Samuel zemřel se ctí a ve velkém stylu – v jezdeckém sále čekal na koni, doprovázen několika nejbližšími, a když první z našich vjeli do sálu, rozjel se proti nim. Alexander zabil králi koně. Zudra, který jel na svém phelamském beranovi za Alexandrem, sesedl, v osobním souboji srazil krále k zemi, rozpřáhl se se svou obouruční sekerou a nabídl králi možnost se vzdát. Král místo toho sekl trpaslíka do podpaždí. Odolného trpaslíka to nezastavilo, takže král skončil se sekerou v hlavě. Zudrovi říkají „královrah“, ale nedivím se, že to mnozí říkají bez odsudku, téměř s úctou. Tohle byl dobrý boj.

Král je mrtev – ať žije král! Sláva jeho veličenstvu, Markovi z Broliandu!

1. racen 1707 AL

Vévoda Marcus IV. je minulostí, zato král Marcus I. je novým vládcem Aledonie. Na oslavu korunovace proběhl menší turnaj. Nějaký čaroděj při něm chtěl Marka zavraždit, ale Melkan jej včas odhalil a zatknul.

Ze zajatých bojovníků je schopných boje jen asi deset, mezi nimi Garwell Rudý panter a pan Alcron, který se bránil v branské věži dávno po otevření brány. Bojoval i po odzbrojení; naštěstí stál proti několika Framanovým rváčům, kteří proti neozbrojenému soupeři odmítli používat meče a sekery.

Marcus je nechal žít a neurozeným bojovníkům dokonce uznal rytířské tituly. Alcron na začátku války dostal titul barona z Gamory, který Marcus přidělil sám, naposled mistru Cianovi; tenhle problém Marcus vyřešil tím, že Alcrona jmenoval baronem ze Zbořené Surmie, jednoho dávno zaniklého baronství, kde jsou jen holé skály, trocha lesa a zřícenina hradu. Tito rytíři zítra odjíždějí do severní Kaledonie, spolu se třemi tisíci mužů převážně z Rilenu a Tosy. Budou tak stranou od vlivu, a zároveň Aledonie opět dostojí svým závazkům vůči Kaledonii. Že je Garwell jen sotva bojeschopný nevadí, v sedle se už udrží a člověk s tak tuhým kořínkem se snad dá dohromady i po cestě.

Řečníci včera dokončili rituál k nalezení královny Lianel a králova syna, který se narodil během týdenního příměří před útokem. Jakoby se po něm slehla zem. Nezjistili vůbec nic, kouzlo selhalo a oni ani nevědí proč. Prý jim něco brání, zkusí zjistit co.

Cian po nich dnes zopakoval kouzlo na ověření příbuznosti a prověřil všechny děti zajaté na hradě; žádný z těch pár chlapečků to být nemůže, ani podle Řečníků, ani podle Ciana.

Zajali jsme králova slepého sluhu; mluvil u Lianelině útěku na člunu. Tu noc dost foukalo, takže je možné, že oba zahynuli, ale spíš si někde počkají v ústraní a až princ Assinius dospěje, budeme mít problém. Možná se to Marka už netýká, Assinius je půlelf a ti nedospívají tak rychle, ale malý Julius nejspíš zažije další občanskou válku. Aspoň pokud toho zatraceného ztraceného prince do té doby nenajdeme.

Také by bylo dobré se zbavit Vaala. Nechat Dohoďanům území je nemyslitelné, je to přece část Aledonie! Kdyby jim Marcus ustoupil, neodpustí mu to ani někteří z jeho přátel, natožpak nepřátelé. Ale jsou to Dohoďani, ti přistoupí na peněžní reparace. A ty zaplatí hrabě z Vaal, který to všechno spískal.

3. tolten 1707 AL

Shalafi a Alexander už jsou taky ženáči!

Alexanderova svatba byla trochu divoká. Všechny nás překvapil tím, že pozval hraběte z Vaal, a překvapil nás i Vaal, že pozvánku přijal. Třetí překvapení nastalo, když si s Alexanderem připili na to, že dnes odloží staré nepřátelství. Alexander si těsně předtím vyměnil číši s hrabětem… a po napití se skácel na zem. Údajný hrabě z Vaal se po chvilce dostal z dosahu své ochranky a přiznal se: jmenuje se Wilgar Mundis a hrabě Thomas z Vaal jej donutil si s ním vyměnit role, aby mohl utéct ze země. Ten, kdo vytvářel jed, o plánu na odstranění Mundise hozeném na nás věděl a jako správná krysa opouštěl potápějící se loď, takže podle všeho chtěl Mundisovi jen pomoct k útěku a namíchal ne smrtelný, ale jen uspávací jed. Alexander se tak po pár hodinách probral a ještě si stihl užít svatební noc.

Máme tedy dva cíle: malý Assinius je neznámo kde. Thomas z Vaal utíká na jih a těžko říct, jestli zamíří na Pangor, do Fallenu a dál, nebo do Rufinie nebo Ultorie, nebo dokonce Zeelandie. Rozhodně bych ho nečekal v Julské říši, kam má falešný WIlgar Mundis oficiálně namířeno. Vlastně jsou ty cíle tři: máme náznaky, že Kelsion utíkal do Kyrosu, ale jestli tam zůstal nebo ne netušíme. Jen jejich smrt může zemi zaručit klid.

3 komentáře u „Atentát na království“

  1. Oproti předchozímu článku v Kronice jsme pár věcí upravili, protože prostě vyplynuly ze hry, případně z mé představy Aledonie.

    1) Ruxandera jsem vymyslel jako protiváhu hraběte z Vaal. Základním motivem rozjet hru, která v reálu trvala tři roky do konce občanské války a pak další rok do Shalafiho a Alexanderovy svatby (+ jednoho semestru paralelní kampaně – to jsou ti „nějací dobrodruzi“, kteří odhalili Targien), bylo rozhodnout, kdo bude šedou eminencí Aledonie. Hráčům se dařilo a Ruxandera přes palubu nehodili, takže zákulisní válku vyhrál. Kde se v poválečném ději počítá s hrabětem z Vaal, jeho místo zastoupí buď Ruxander a Litmeričtí, nebo vévoda z Etchu (resp. jeho synové Harold a Sigmond), který po válce dobře využil pozici neutrálního šlechtice, kterému jde jen o blaho země (ač ve skutečnosti není o moc lepší než hrabě z Vaal).

    2) aby hrabě z Vaal vyvolal občanskou válku mi přišlo divné, našly by se diskrétnější a méně riskantní způsoby, jak se dostat k moci. Nakonec jsem vinu za tenhle krok hodil na akosiána Audagusta, který takto obětoval Akosovi celý národ výměnou za značnou část jeho přízně, a hraběte z Vaal zmanipuloval skrze svého žáka Kelsiona.

    3) některé termíny mi přišly šílené – mezi dobytím Sorethu a bitvou u Vaal bylo hrozně málo času, ale hráči přistoupili na návrh tajné služby královské překvapit a nakonec jsme se vešli do termínu z původní kroniky. Pro změnu kvůli termínu dobytí Awy jsem vyhlásil týdenní příměří. Zpětně mi dochází, že by tady dávalo smysl spíš delší obléhání před hlavním útokem na královský hrad. Už jsem tady trošku upravil časovou osu z naší hry, takže pokud budou ostatní tvůrci protestovat, můžu ji změnit i zkrácením příměří.

    4) Aledonci jsou hrdý národ a nedává smysl, aby přistoupili na postoupení části svého území Dohodě. Jednak by to byla urážka aledonského mýtu o tom, že jsou pupkem světa, jednak by tím Marcus z Broliandu potvrdil něco, co zavání velezradou, a jeho nepřátelé by to proti němu jistě použili.

    5) hrabě z Vaal sice do značné míry přijal dohodovou mentalitu, ale pořád moc dobře věděl, že pozvat Dohoďany k napadení země hodně Aledonců naštve, zvlášť pokud to bude spojené se slibem území. Proto se sám kloním k verzi, že Vaal pro jistotu všechno připravil a jeho vyslanec to spustil na popud Zeelanďanů.

    6) o útoku Zeelanďanů a jeho dohře napíšu kroniku někdy příště. Že zaútočili současně s Dohoďany ještě neznamená, že vstup Dohody do války zařídili, ale museli o něm vědět.

  2. Tohle celé i další děj má detailní zápisy tady: http://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?f=115&t=9114

    Další plánované kroniky o dopadu našeho hraní na svět:

    1) válka o Joltos
    Zeelanďané zpočátku vítězili a obsadili velkou část Joltosu. Klíčovým zlomem byla „námořní bitva o Broliand“ (podle aledonské lodi, která vedla přední voj a rozhodla bitvu), po které se Aledonci vylodili na Joltosu a během pár týdnu jej zabrali zpět.

    2) Ohnivá zhouba
    U Litmeriku sídlí malá komunita trpaslíků, kteří měli pátrat po dávném městě zvaném Hněvužár, zničeném titánem jménem Anghášo (trpaslíky zvaný „Ohnivá zhouba“). Místo odhadli velmi dobře, a tak už během války málem kopali příliš hluboko – naštěstí theurg Tharon odhalil, že jsou jen pár metrů od podzemí obývaného titánem chaosu. Protože přitahovalo zeelandijské a jiné sabotéry snažící se titána vypustit, Marcus z Broliandu a vasgarská Akademie rozhodli o zničení titána, k čemu nakonec díky Zegorovu zázraku došlo. Mezi jeho poklady byla objevena nestabilní brána mezi světy – tu jsme z několika důvodů chtěli pro naši hru, ale nesmí přežít déle než několik let, aby příliš nenarušila běh světa.
    Celá záležitost s titánem je diskutabilní, proto jsem zmínky o ní nevložil sem – moje verze třetí občanské války se snad stane oficiální verzí historie světa, a kronika boje s titánem snad také, ale až po mnohem důkladnější diskusi, a nechci tím ohrozit oficiálnost atentátu na království.

    3) plavba galeony Broliand
    Po válce se Zeelandií už pomalu končila plavební sezóna, ale následující jaro vyslal nový král diplomaty do Isengaru a na Pangor; ti jeli na galeoně Broliand, slavné z války o Joltos. Litmeričtí s několika novými přáteli měli na starosti ochranu výpravy. Bylo jí třeba – cestou se střetli se spojenou flotilou fallenských pirátů a Zeelanďanů vydávajících se za další piráty a zabili knížete pirátů Sirjana Kouzelníka; proto si zajeli do Fallenu, kde podřídili zbylé piráty pod aledonského hraběte z Fallenu. Na Pangoru pak Framan začal naplňovat domorodé proroctví o Lordu bijci a společně s ostatními se zapojil do tří domorodých válek; v jedné z nich zabili velezrádce Kelsiona. Framan na Pangoru zůstane, stane se žoldnéřským kapitánem ve službách Maronie a Samunalipu, přispěje k částečnému zkrocení pirátů z Karonu a snad i dobyje některý ze států v Sevelském pralese; ale to už v téhle kronice nebude. Podstatné je prokreslení pangorských kultur, zejména té maronské (včetně kontaktů s Julskou říší za vlády císařovny Rianat) a středopangorské, kde se šíří vahébismus – bůh Kor (Korros) je uctíván jako jediný následníky proroka Vahéba (něco jako militantní islám).

    A snad i 4) dějiny kaiského zázraku
    Kai na začátku 18. stol. AL de facto ovládla firma Kai Taikun barbara Tarmuka, vůdce podsvětí, který násilím a spoluprací s velitelem vévodské rozvědky a vlivným dvořanem Aldostantem získal téměř monopol na obchod ve městě. Třetím významným hráčem byla krásná ultorská komtesa Renea z Acronnu. Litmeričtí nejprve odhalili některé spolupracovníky Kai Taikunu na východních hranicích Aledonie a pak sami vyšetřovali, ale zásadní přelom nastal až s příchodem inkvizitora jménem Zhao (syn romenorského otroka – mudrce), který s vydatnou pomocí Spravedlivé Samary pozatýkal zločince a vrátil do města vládu práva.

    Jiné možné, ale ne slíbené: 5) temnota v pláních
    V Nandoru sídlí artemidé nejen na jednom z létajících ostrovů, ale i ve Svobodné Pustě, městě při jednom z magických zřídel na povrchu. Na podzim 1708 AL se Pán Bouře pokusil dobýt Svobodnou pustu a její bránu na létající ostrov. Jestli se mu to podaří nevím, protože to teď teprve odehráváme :-) Každopádně se o tom dozvěděli Aledonci, a někteří z nich se do konfliktu zapojili, byť hlavní voj asi příliš zdrží kentauři ve službách Pána Bouře.

    Zbytek už je čistě na bráchovi a já tam nejspíš ani hrát nebudu, takže kroniku tvořit určitě nebudu. Teoreticky to může napsat někdo jiný, nebo někdo odsud vytvoří shrnutí ze zápisů a od naší GURPSí party si to nechá jenom potvrdit. Zápisy na RPGFóru snad budou vznikat dál, aby to šlo.

  3. Je to super Gorane! Skvělí, že Erinel takto přeživá.
    Oživili se mi vzpomínky na dobu dávno minulou a i to jak jsme s Paskalem tvořili kostru doby temna. Díky za to!

Napsat komentář: Goran Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>