Jan Gaudamus

Jan Gaudamus sice není mágem, svým mistrovstvím v astronomii a astrologii si však vysloužil místo mistra na Vasgarské akademii. Tento mírumilovný, roztržitý profesor málokdy opouštěl Vasgar, takže jeho rozhodnutí cestovat za nově spadlým meteoritem do Pekelných kopců všechny překvapilo. Redakce časopisu Vasgarský úplněk to dokonce prohlásila za událost měsíce entena 1713. Zde si můžete přečíst článek, který tenkrát v Úplňku vyšel.

Jistě všichni znáte Jana Gaudama, mistra nad mistry v astronomii a astrologii, učitele hvězdářství, hvězdopravectví a přírodní filosofie, autora knih Příspěvek k poznání podstaty nebeských těles, Meteority aneb hvězdy z nebes spadlé, Hvězdy viditelné i neviditelné a Astrologický význam komet. Předmětem jeho výzkumu je několik otázek, nejvíce mu však nedávají spát meteority. Nikdo však nečekal, že by se tento mírumilovný profesor, který naposledy opustil Vasgar před pěti lety, vypravil za jedním meteoritem až do Pekelných kopců. Vyrazil narychlo doprovázen jen několika dobrodruhy, takže jsme jej bohužel nezastihli. Proto alespoň přinášíme podrobnou reportáž o tomto vynikajícím badateli, jeho dosavadním životě a výpravě, na kterou se 24. entena vydal.

Mistr Jan pochází z městečka Hangen poblíž Naharu. Narodil se 7. kantena 1667, se Sluncem v Rybách a ascendentem ve Vynálezci. Už v dětství mu učarovaly hvězdy a jako syn písaře měl cestu k vzdělání otevřenou. Studoval nejprve Calebovu školu v Hangenu, následně přešel na Akademii ve Vasgaru. Po jejím vystudování odešel do Sorethu a stal se učedníkem Menelnora Půlelfa, nejslavnějšího hvězdáře té doby, a sloužil u něj až do jeho smrti roku 1701. Dva roky byl dvorním astrologem aledonského krále Samuela IV., pak se vrátil do akademie ve Vasgaru a, ač bez magických schopností, se stal jedním z jejích mistrů. Od té doby mistr Gaudamus cestuje jen výjimečně, obvykle do vzdálených knihoven. Až teď, když jsme na severu mohli pozorovat meteorický roj a mistr Gaudamus vypočítal, že by alespoň jeden meteor měl být někde v Pekelných kopcích, se za tímto meteorem vypravil.

Pekelné kopce jsou velmi nebezpečné, a mnozí z nás (přiznám se, že i já) by si tam netroufli. Zdá se však, že mistr Gaudamus má pro strach uděláno. Nechejme mluvit Olgarda Kuradského, asistenta na katedře tvaroměnství:

„Stalo se to za mých studentských let, asi půl roku před bakalářskou zkouškou. Negarovi, oblíbenci mistra Gadriona, se podařilo získat svitek s kouzlem na proměnu v Sarduriho Kopiníka. Já jsem se to kouzlo taky naučil, a v Sarduriho podobě a s výkřikem ,Žrádlo!’ jsem zkusil tehdy novopečeného mistra Gaudama vylekat. Rozběhl jsem se proti němu s kopím v ruce. On jenom vzhlédnul a úplně klidně se mě zeptal: ,Karský meteorit dopadl někdy v kantenu 1485. Nevíte náhodou, jestli to bylo dvanáctého nebo třináctého?’ Tohle mě úplně vyvedlo z míry, takže jsem se zastavil, chvíli hloupě zíral, a když mě požádal, abych mu ustoupil z cesty, tak jsem rychle utekl a za nejbližším rohem seslal neviditelnost. Viděly mě nějaké dvě studentky, a šíleně se vyděsily. Byl z toho průšvih, ale nakonec se to moc nerozmazávalo. Když se ptali Gaudama, co na to říká, tak prý odpověděl, že si na nic nevzpomíná, a omluvil se, že má na práci důležitější věci.“

Nebude mu však tato chladnokrevnost tváří v tvář skřetům spíše na škodu? A co mírumilovnost? Kolegové i studenti se shodují na tom, že by mouše neublížil. Názorný příklad uvádí knihovnice Margiona Lesanská: „Byl večer, mistr Gaudamus studoval a já jsem uklízela knížky do police poblíž. Všimla jsem si, že mu na krku sedí komár. Upozornila jsem ho: ,Mistře, komár vám pije krev.’ On jen nepřítomně odpověděl: ,Tak mu popřejte dobrou chuť.’ “

Nezbývá než doufat, že jeho ochránci jsou dostatečně schopní a spolehliví.

Na cestách mu jistě bude překážet i jeho roztržitost. Je sice pravdou, že například při navrhování a montování dalekohledů se mistr dokáže výborně soustředit, nicméně většinou to s jeho soustředěním nebývá nejslavnější. Často mluví z cesty a zapomíná na různé věci a povinnosti (už se několikrát nedostavil na přednášku jednoduše proto, že na ni zapomněl).

Nu, nezbývá než popřát panu profesorovi mnoho zdaru a ať se nám vrátí zpátky živý a zdravý a s novými poznatky. V příštím čísle vás budeme informovat o průběhu jeho výpravy.

-eg-

4 komentáře u „Jan Gaudamus“

  1. Nedávno jsem tenhle článek vyhrabal mezi svými staršími pracemi a přišel mi dost kvalitní aby mohl být publikován. Tak čtěte a pište, proč se vám líbí nebo proč být publikován neměl :)

  2. povídka dobrá, bude i pokračování?
    jinak jsem u toho tak začal přemýšlet jak by asi tak vypadal časopis, který by vydávali mágové…. přece by nepoužívali obyčejný papír

  3. Asi používali – časopis není magická kniha, musí se rychle a za rozumnou cenu vytisknout/napsat „magickým písařem“ ve velkém nákladu. Tiskařský lis by ale mohl být nějakým způsobem magický, aby nebylo třeba pokaždé rýt nové desky a stačilo nějakým kouzlem předchozí text smazat a vypálit nový.

    Mimochodem, vynález knihtisku bych pro Númenar resp. Isengar hodil někam do 17. století.

    K příběhu Jana Gaudama, pokračování se neplánuje, leda že by někdo vzal hozenou rukavici a „boj o hvězdu“ popsal v povídce (a nejlépe předtím odehrál). Jsem ochotný poslat důkladný popis zápletky jakémukoli PJ který by to odehrál; půjde tam o ochranu roztržitého profesora, horaly, pro které je meteorit na zem spadlou šťastnou hvězdou hrdinného Chodce a barona z Podpeklí Jestřába (hvězda samozřejmě musí skončit ve stejné mohyle jako jeho popel), trpaslíky chtivé dobře očarovatelného železa a samozřejmě skřety bránící své území.

  4. tak dobrodružství se o víkendu odehrálo, pokusím se ho co nejrychleji sepsat jako povídku než to zapomenu:P

Napsat komentář: Goran Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>