Mongové

Jeden z nejpodivnějších nárůdků světa.

Drahý příteli,

posílám přání všeho nejlepšího k tvým narozeninám a modlím se za tvé zdraví a štěstí ve všem, co podnikáš. Nechť ti Telaf požehná! Mám se dobře, i když mohlo by být lépe. Od mého posledního dopisu se událo mnohé, a ne vše bylo dobré. Ale o tom psát nechci. Místo toho posílám zážitky z pobytu u jednoho podivuhodného nárůdku. Představ si můj úžas – jde o větev národa hobitů! Sami sebe nazývají “mong” či snad “muong” nebo “maong” – já budu používat první jméno. Má povědomost o hobitech je nevelká, proto prosím o shovívavost a opravu zjevných blábolů. Fyzicky se od našich hobitů snad neliší: pomenší jakoby dětská postavička, ochlupená chodidla, kulatá tvář, světlá pleť, hnědé oči, převážně rovné a jen někdy kudrnatějící vlasy. Oblékají se stejně jako další národy v oblasti (popis máš v mém předcházejícím dopise), jediným charakteristickým kusem oděvu je široký ozdobný pás s korálky, mušličkami, kovovými nitěmi a vložkami, z nějž lze vyčíst postavení ženy a její významné činy. Šperky nejsou ničím pozoruhodné – na rozdíl od malování a tetování těla. Malují se muži i ženy (především na obličeji), tetují jen ženy (nejen na obličeji). Mongyně se také chlubí svými válečnými a loveckými zraněními, a přinejmenším při některých okamžicích se rituálně zdobí jizvami (tuším, že se tomu říká skarifikace) – mají pořezaná ramena.

Jistě se divíš, že mluvím o ženách jako těch důležitějších. Ono to je dáno tím, že ve společnosti ženy JSOU důležitější. Ano, mongové žijí v matriarchátu. Ale jakém! Nejde jen o odvozování původu přes matku a babičku nebo stěhování se manžela k rodině manželky, jak bývá obvyklé. Ženy zde mají moc faktickou a muži jsou ve zcela podřízeném postavení – jsou tišší, plaší, nevýbojní (submisivní ?) a zdálo se mi, že nedosahují rozumové kvality žen. Naopak ženy mají veškeré charakteristiky u nás uváděné jako “mužské”: jsou sebevědomé, dominantní, hlučné a drží ve svých rukách veškerou moc. Pokud ti to lépe pomůže, představ si některého z těch tvorů, kde je samička větší a agresivnější než sameček. Upozorňuji, že si nevzpomínám na žádnou jinou podobnou lidskou společnost, kterou by šlo použít. Ženy zde mají politickou i náboženskou moc, bojují, loví a vykonávají i veškerá řemesla, kterým by bylo možné přisoudit jakoukoli prestiž (tkaní, zpracování kovů, obdělávání půdy). Naopak muži se zde starají o domácnost a vykonávají pro nás typicky “ženské” práce (výchova dětí, zahradničení, starání se o drobnou domácí zvířenu, výroba keramiky a nádob…). Kvete zde mnohomužství a počet manželů snad slouží i jako ukazatel míry moci. Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby zde jednoho muže sdílelo více žen nebo kdyby muži nebyli pracovně omezeni na rodinu své ženy. Přinejmenším děti vychovává celá vesnice, tj. všichni muži ve vesnici se věnují všem dětem stejně. Jediným, hmmm… mužem… majícím moc je medicinman. Medicinman dokonce musí být vždy muž, ale současně se musí oblékat a chovat jako žena. To znamená včetně toho, že se může “vdát” a mít několik manželů jako kterákoli jiná žena. Myslím, že sodomie je mezi muži mongů rozšířena obecněji než jen v tomto případě. U mongyní si tím jsem také jistý, ale je to jen mé přesvědčení bez důkazu (náznaky vyřčené mezi řečí nelze za důkaz považovat). Právní systém naopak je mnohem tvrdší k ženám. Například cizoložství je vždy proviněním ženy, která je také trestána. Její milenec trestu většinou ujde. Velice tvrdě jsou postihovány krvavé střety a vražda jiného monga je druhým nejtěžším zločinem.

Mongská vesnice je pozoruhodné místo. Tak především je vždy – alespoň co já vím – vybudována na vrcholu kopce nebo uměle navršeného pahorku. Navštívil jsem těch vesnic šest, všechny na umělém kopci, z nichž nejnižší byl vysoký šest metrů. Vrchol je vždy plochý. Vesnici místo plotu obkružuje funkční hradba, v jednom případě doplněná příkopem. Ve vesnici bývá průměrně 20 domů, rovněž postavených na vlastním kopečku, a uprostřed je volné travnaté prostranství sloužící jako shromaždiště dobytka. Obydlí se z větší části nachází pod zemí, kde snad jsou navzájem propojeny. Pod zemí se nachází také skoro všechny veřejné stavby, mezi které patří především mužský dům, ženský dům a sídlo “chýně”, náčelnice vesnice. Povrchová část obydlí se konstrukčně ani jinak neliší od staveb okolních národů. Mužský dům je “svaté” místo mužů, kde se odehrávají jejich neveřejné rituály, kterým nesmí přihlížet žádná žena (přihlíží “muž” medicinman). Ženský dům naopak slouží ženám a muži (opět vyjma medicinmana, který je “ženou”) se k němu nesmí ani přiblížit, natož do něj vstoupit. Přechovávají se zde posvátné flétny, kterých se muži nejen nesmí dotknout, ale dokonce je nesmí ani vidět nebo slyšet jejich zvuk. Používají se při nejdůležitějších obřadech a každá má svou vlastní osobní strážkyni, připravovanou na svůj úkol od útlého dětství. Pokud to správně chápu, flétny jsou stejně tak mužským jako ženským symbolem a jejich strážkyně se odsuzují k (ne)dobrovolnému věčnému panenství v tom smyslu, že nemohou mít děti ani kdyby chtěly a mohly. Ženský dům bývá (bez výjimek?) umístěný pod shromaždištěm dobytka. Na povrchu se nachází pouze společné shromaždiště, mající stejnou společenskou funkci jako u nás hospody a studny. Vesnice bývají politicky nezávislé a chýně bývá bez výjimky schopná válečnice – s každou, se kterou jsem se setkal, jsem také bojoval, stejně jako s mnohými obyčejnými mongyněmi.

Jak už jsem napsal, válka je výhradně ženskou doménou. Když se musí chopit zbraní muži, jde vždy o velice kritickou situaci, a pokud k ní došlo chybou žen, je to považováno za neobvykle silnou pohanu. Prak je zde považován za, eh, “mužskou” zbraň a mongyně se mu snaží vyhýbat (Výrok “Vezmi si prak!” je prý dosti silná urážka ženy). Samy používají oštěpy, kopí, palcáty a zejména kladiva. Kladivo je také symbolem moci a snad i posvátným předmětem. Válečné hry jsou oblíbené a mongyně jsou na svou dovednost velmi hrdé, ale přesto mají s okolím klidné vztahy, podpořené značnou dávkou lhostejnosti a soběstačnosti. Nicméně před asi 200 lety se jedné chýni podařilo získat vliv na ostatní vesnice a pokusila se vybudovat říši. Konec bylnatolik katastrofální, že mongové popírají i skutečnost, že se to kdysi stalo, a jejich sousedé její jméno nikdy nevysloví (má být zapomenuto). Co jsem vyrozuměl, tak ona chýně si vzala, společně s většinou své rodiny, život po zvlášť pokořující prohře. Obchod není příliš rozsáhlý (i když výměna darů ano), kupci sem přiváží zejména kovové výrobky a šperky, vývoz tvoří zemědělské produkty. Mongové nezpracovávají drahé kovy a obecně těží jen hrnčířskou hlínu a stavební materiály. Velmi váženým řemeslem je kovářství a výroba látek. Hospodářství je založeno na zemědělství a je silně soběstačné.

Nepopírají, že pochází z většího národa, který žije jinde na světě v pro ně neobvyklé společnosti ovládané muži. O svém vzniku mají vlastní legendu, kterou vylíčím v jiném dopise. Na své hobití příbuzné jsou docela zvědaví – ale mongyně nejprve z doslechu vystrnadily všechny muže i chlapce; ne že by to bylo nutné, získal jsem dojem, že muži s cizinci nesmí hovořit – a já jsem musel mluvit nepříliš hlasitě. Docela je pobouřila hobití lenost, naopak kulinářské umění přijali se samozřejmostí až snad lehkou závistí. Víno a další obřadní nápoje jsou mužům zakázány. Pokud jde o humor a veselí, nemohu posoudit, byl jsem cizincem, osobou nedůvěryhodnou.

Musím se zmínit o ještě jednom nechutném zvyku, který mongové vedle sodomie mají. Je jím zvyk unášet, věznit a násilím se provdat za charismatické nebo jinak přitažlivé cizince, a to klidně i když jde o příslušníky jiné rasy. Ano, stal jsem se objektem tohoto zvyku a ne, nebyl jsem ani unesen, ani vězněn. Podařilo se mi včas utéct a jsem za to Telafovi neskonale vděčný. Důvodem tohoto zájmu se nejspíš stala moje zručnost se zbraní i v řeči, která ke mne přitáhla nevítanou pozornost. Čestně přiznávám, že zpočátku ta pozornost nebyla až tak nevítaná a podařilo se mi díky ní zjistit mnohé, co bych se jinak nedozvěděl. Štěstím bylo, že se kvůli mne prý krvavě pobila dvě děvčata. Následný až příliš rázný trest chýně upozornil její manžely na to, že se chýně rozhodla pořídit si dalšího manžela. Tak mi to alespoň vylíčil nejmladší z nich, když mi ještě s dalšími muži pomáhal uniknout zamýšlenému osudu. Zdá se, že přinejmenším někdy jsou i u mongů vazby mezi bratrem a sestrou velice silné a i muži mohou mít nezanedbatelný vliv.

Nyní jsem dost daleko od země mongů a jsem si skoro jistý, že mi nucená svatba nehrozí, ale znáš to sám – ženy jsou umíněné a neústupné. Proto prosím popros Telafa, aby i nadále zachoval přízeň svému nehodnému služebníkovi. Kdybys dokázal zařídit, aby Jeho svatost věnovala při rozjímání několik chvil nehodnému, byl bych ti neskonale vděčný.Na den Rodriga paliase sepsal Pero Tafur

9 komentářů u „Mongové“

  1. Otevřeně se přiznám, že předobraz tohoto nárůdku v dračákovém bestiáři mi byl těžce nesympatický, a tak mi ani erinelští Mongové nejsou sympatičtí natolik, abych jejich přítomnost na Erinelu (tj. v modulech) považoval za zcela jistou (jsem přístupný debatě na obě strany). Ale forma tohoto cestopisu/etnografického pojednání je příkladná – takhle nějak si představuji zápisy o inteligentních tvorech na Erinelu.

  2. Nejen, že se mi líbí způsob popisu některých charakteristik rasy, ale i sám nápad umístit na Erinel matriarchální společnost.
    Umístění se mi nezdá příliš vhodné. Spíše bych se bavil o Mindorské oblasti, která bude lehce odlehlejší hlavním hobitským oblastem. Např nedaleko Jižní džungle, nebo na severovýchodě.

  3. Alespoň jedna matriarchální společnost je v každém světě jistě vítané oživení. (Koneckonců, například v Evropě před příchodem Árjů taková společnost pravděpodobně převažovala.) Příjde mi ale zbytečné, aby ženy, pokud vládnou, musely být i bojovnice – přeci jen jsou v tomto směru poněkud omezeny mateřstvím a péčí o potomstvo.
    Jejich nadvláda nad muži-bojovníky může být přeci dána i jinou než fyzickou převahou. Může být náboženského rázu – žena jako Matka, Tvořitelka atd., v čele místního pantheonu bude samozřejmě bohyně s výrazně mateřskými atributy. Může být také dána vyšší inteligencí žen – v kontrastu s tupými mužskými bojovníky; nebo nadvládou magickou (vědmy).
    Ostatní zvklosti mongské společnosti (ženská pokrevní linie, stěhování můžů do domácnosti ženy s dominantní matkou rodu) pak z této nadvlády vyplývají.
    A toto netradiční uspořádání pak jistě dá vzniknout legendám o jakémsi národě, ve kterém ženy vládnou a rozkazují – a (z pohledu osoby vyrůstající v patriarchální společnosti ve které vládnou mužští válečníci) tedy jistě i bojují (protože jak jinak by mohly vládnout, že;-), nemluvě o horečných představách o tom, co všechno se stane mužům, které ony hrozivé Mongyně zajmou!

  4. Rozdělení na patriarchální a matriarchální existuje i u šimpanzů. Klasičtí šimpanzi jsou patriarchální a hlavní roli u nich hraje boj (existuje u nich i něco jako válka – několik dní demonstrují loajalitu a pak vyrazí zabít nějakého šimpanze z cizího kmene). Zato šimpanzi bonobo jsou matriarchální, prestiž se u nich točí spíš kolem sexu (s tímhle se nebavíme, toho náčelnice nemá ráda, ale s tímhle spí, tak tomu musíme nadbíhat). Nevím jestli existuje (nebo do nedávna existovala) nějaká ryze matriarchální lidská společnost, častější je „měkký matriarchát“ vyznačující se rovnoprávností (ale rozdělenými rolemi) obou pohlaví – tak fungovaly i předindoevropské lovecké společnosti. Na Erinelu je rovnoprávnost obou pohlaví stoprocentní u elfů a velmi vysoká u artemidů a některých lidských národů. U trpaslíků jsou role striktně oddělené a muži mají hlavní slovo v otázkách týkajících se okolí, a vzhledem k posunutému pohlavnímu indexu ve prospěch mužů jejich postavení sahá od cenného majetku (někteří trpaslíci) až po vysokou prestiž a moc ve všech „vnitřních“ záležitostech (většina stolinů).

    Právě pojetí matriarchátu jako patriarchátu se zrcadlově obrácenými rolemi mi na monzích nesedí. Ale pokud je to jen vybájený (či přibájený) příběh, tak se mi naopak líbí.

  5. Pojetí společnosti mongů jako matriarchální je čistě záměrné, protože se mi líbí řecké báje i další díla o Amazonkách. Samozřejmě vím, že nic takového jako matriarchát neexistovalo (mnoho důvodů). Většina společností měla vzájemně se doplňující role pohlaví (v Evropě třeba mínojská Kréta nebo staré Irsko – Tristan dědil po králi Markovi, bratru své matky), v početnosti následoval patriarchát (ženy neplnoprávnými členy společnosti – například i u antických Řeků a Římanů) a matrilinearita (protože i zde politicky vládli muži) byla na posledním místě. Právě proto jsem si přál, aby existovala alespoň jedna matriarchální společnost. A že jsem si k tomu vybral „zcela nevhodné“ hobity? Odpusťte starému zvrhlíkovi…

    Nadvláda žen zde není dána fyzicky (použil jsem – či spíše Pero Tafur – nevhodná přirovnání) a ženy i muži mají stejné hodnoty vlastností jako jiní hobiti. Nadvláda je dána primárně rituálně (ta zmíněná legenda; něco na způsob legendy o původu společenského uspořádání Azuposiů z AdnD FR modulu City of Gold – je volně ke stažení na wizardím netu) a sekundárně ekonomikou (neznají pluh a zemědělství je „poněkud“ zaostalé). Ženy jako náčelnice? Minimálně v Amazonii žili a žijí indiánské kmeny, kde mají ženy silné slovo v politice (po několika takových kmenech žijících v ústí byla koneckonců řeka pojmenována; když byl na konci osmdesátých let adoptován antropolog Mnislav Zelený pod jménem Atapana do kmene Jawalapitů, byla jeho adoptivní matkou žena jménem Ayrika, kterou Atapana více než jednou „politickou matkou“). A ženy bojovnice? V Beninu (Dahome?) v Guinejském zálivu měli králové jako armádní elitu oddíl 6000 amazonek. Dovolte citát: „… byly neohrožené a nemilosrdné, skvěle ovládaly střelné i chladné zbraně a pouštěly na nepřítele hrůzu. Nejednou jejich útok rozhodl o výsledku zdánlivě prohraných bitev.“ A ještě jeden citát, tentokrát z roku 1860: „Po pravé ruce krále bylo šest žen z jeho stráže. Seděly nepohnutě se zkříženýma nohama na koberci a v rukou držely pušky. Za nimi stály řady lovkyň slonů v hnědých oděvech a držely dlouhé karabiny s černými hlavněmi…“ Já jsem zkrátka jen zkombinoval několik navzájem nezávislých skutečností.

    „Měkký matriarchát“ (matrilinearita atd.) bude na Erinelu rozšířená docela dost. Rozhodně bude v místech, kde sice existuje zemědělství, ale ne pluh a tažná zvířata (Amazonie, Nová Guinea – většinu práce s přežitím obstarávají ženy), nebo tam, kde muži nebývají doma (ženám prostě nic jiného nezbývá – severoameričtí Irokézové, indičtí Najarové, donedávna i jeden řecký ostrov). Původem matrilinearity u jihoafrických Ašantů si jistý nejsem (byli a jsou to vynikající válečníci, dokonce měli vlastní stát). Pravděpodobně bude u morgánů (vhodné ekonomické podmínky).

  6. S nějakým měkkým matriarchátem je třeba počítat u elfů. A líbí se mi situace u stolinů.
    U artického kmene Ara jsou role mužů a žen striktně odděleny, a i když „politicky“ jsou ženy obecně méně významné, podobně jako u stolinů jsou váženy a chráněny a nejdůležitějším členem kmene je strážkyně ohně, tedy žena (strážce ledu, tedy mužský šaman, a náčelník zaujímají druhé a třetí místo).

  7. Dovolil bych si zapojit se do diskuze co se trpalíků týče.

    Samozřejmě Erinel je svobodným prostředím a jak si kdo co vytvoří je na něm. Ale zrovna u trpaslíků si myslím, že je u nich rovnost pohlaví možná ještě větší než u elfů, že i trapslice se účastní válek a jsou skvělými řemeslníky (i když je lidé nedokáží rozeznat) – neboť v trpasličím stylu života v podzemních městech a štolách mi přijde, že by ženy byli nevyužity (vaření, péče o domácnost?? ) Představuji si trpaslíky spíše jako společnost založenou více na kolektivu (rod), než na obyčejné rodině.

    Opírám se o učení takových trpaslíkozpytců jako jsou Markus Heitz (encyklopedie Trpaslici) či Martin D.Antonin (sága Křivé ostří)

  8. Beltar: tak jako jsou obrovské kulturní rozdíly mezi lidmi, mohou být i mezi trpasličími rasami – u většiny trpaslíků mohou být ženy zcela rovnoprávné, zatímco ve stoliních komunitách (aspoň tam, kde se nemísí s „normálními“ trpaslíky) to může být jak psal Chrochta ve svém textu o stolinech (v downloadech).
    Prostě se mi Chrochtovo pojetí stolinů hrozně líbí :)

  9. Ačkoliv ani já nemám Mongy moc ráda, zatím jsem se s jistou formou matriarchátu ( byť leckde umírněnou, či zvolna přerůstající v rovnoprávnost ) setkala i v dílech renomovaných fantasy ( a dokonce i sci-fi ) autorů.

    Sama sebe nepočítám ani k dobrým autorům, natož k renomovaným, přesto i já mám ve svých dvou ( převážně herních ) světech minimálně v každém jednu rasu, v níž se stále udržuje matriarchát.
    A to minimálně v jedné z nich dokonce přísný ( rasa jménem Silkati z mého světa jménem Elerien – ne, skutečně ten název nevznikl použitím jména Erinel, ten svět je starý 17….vlastně letos už 18 let ).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>